Moje cesta do práce – Severní Makedonie

Nejdříve vyjdu ze svého bytu na Solunskou ulici. V mém domě sídlí jazyková škola „Terra Lingva“.  

Naproti mého domu stojí samoulužna avtoperalna, kde si přijíždějící řidiči umívají své automobily 24/7. Pro ně místo pro krátkou řeč, pro mě rušička nočního klidu.  

Potom odbočím doprava. Jdu pár metrů a setkám se se svým starým sousedem. Pozdravím ho „Dobar den“. Ptá se pořád dokola odkud jsem. Nerozumím tomu, že si to nepamatuje. Vždycky se ptá na ty stejné otázky. 

Před křižovatkou na pravé straně stojí Ivan market, kde kupuji potraviny, když nechci jít do Žito marketu, který se nachází na opačné straně od mojí cesty do kanceláře. Je velmi daleko, 500 metrů. 

Poté pokračuji rovně. Na křižovatce odbočím vpravo a vzápětí vidím napravo Makedonce, který si otevřel stánek se zeleninou ze své garáže. Část jeho rodiny žije v zahraničí. Občas mi dá rajče nebo papriku navíc. 

Po křižovatce dlouho pokračuji po ulici Stiv Naumov. Na této ulici jsem se setkal s Makedoncem, který žil dlouho v Americe. Bohužel jsem se s ním znovu nesetkal. Požádal mě o pomoc s vytáhnutím pytle z kufru jeho auta. Zřejmě bylo plné obilí. 

Když dorazím na konec Stiv Naumov, odbočím nalevo. Po své levé straně mohu vidět mešitu, které chybí špička věže, uvnitř mešity je provizorní skládka. 

V tomto ročním období si místní lidé pomalu začínají dělat zásoby dřeva na topení a Bitolou se míhají podivné káry bez SPZ, které v sobě kombinují traktor, cirkulárku a štípačku dřeva. Vždy jsou řízeny Cigány z Bairu, což je čtvrť, která se podobá slumu. Když jsem tam byl na výletě na kole, malý kluk mě jemně plácl po zadku. Nezastavoval jsem, netušil jsem, co by mohlo přijít později.  

Pokračuji až dokud cesta již nevede rovně. Na tomto místě stojí stánky s ovocem a zeleninou a pekárna s bílým chlebem. Jeden ze zeleninářů je příliš veselý. V tomto případě podezřívám rakiju. 

Na tomto místě se dám doprava a pokračuji po ulici, která vede na náměstí Saat Kula. Po cestě míjím řeznictví pouze s vepřovým masem, starého holiče se starými klienty a mnoho advokátních kanceláří. Zřejmě jsou Makedonci neustále ve sporu a proto potřebují tolik vykladačů šifrovaného textu jménem zákony.

Na prvním rozcestí je projedna s názvem „Big Fish“. Myslím si, že jejich ryby nebyly dostatečně veliké a proto zkracovali.  

Dojdu do centra na náměstí Saat Kula. Na tomto místě ráno posedávají děti ze školy a jí, co si zakoupily v pekárnách. Projdu skrze náměstí.  

Poté procházím kolem Stopanské banky. Tam obyčejně stojí mnoho starých lidí, kteří neví jak si vybrat peníze z bankomatu. Stěžují si, že neradi čekají a nechtějí se to naučit. Chvilka v této bance je definována něco mezi 30 minutami a 8 hodinami. Navrhuji přejmenování na Stop banku. 

Bezpečnostní složky Stop banky slyšeli mé myšlenky a obklíčili mě z obou stran. Oznámili mi, že se banka se fotografovat nesmí. Já jim na to odpověděl, že toto je veřejné místo, zde se fotografovat může. Chtěli zavolat policii. Myslel jsem si, že je to dobrý nápad a podpořil jsem je v tom slovy: „Do toho.” Poté jak ovčáčtí psi na povel pasáka povolili a vrátili se do své boudy. 

Poté udělám zastávku u zverimexu „Moji přátelé“. Potěším se pohledem na chundelaté králíky a morčata. Dvě morčata, které tam jsou, stojí vždycky velmi blízko u sebe. Mají se rádi nebo se zahřívají.  

Následně dorazím do kanceláře Sfery na ulici Vlatko Milenskoski.