„Je to totální katastrofa. Je to první krize, která se dotkla zejména filmového průmyslu, protože ze všech předchozích krizí, války a finanční krize, dokázala kina profitovat.“
říká o covid krizi Milan Šimánek z kino Art Brno
S vedoucím kina Art v Brně, Milanem Šimánkem a jeho kolegyní Kristýnou Malíkovou, jsem se sešel v lednu 2021 v jejich kanceláři u šálku kávy. V rozhovoru se dozvíte, co všechno zahrnuje provoz kina, jak se filmy licencují a zdali je možné filmy promítat zdarma, jak se tvoří obsah kina, proč budoucnost patří digitálnímu filmu a proč měl covid katastrofický dopad na filmový průmysl. Poté se koukneme na rozdíly mezi kiny a multiplexy, co je cílem kina Art, filmové festivaly, oblíbenost krátkometrážních filmů u českých diváků aj.
Děkuji pane Šimánku, že jste přijal mé pozvání na rozhovor.
1) Co všechno obnáší provoz kina a jaké činnosti se v kině provádějí, o kterých diváci nemají tušení?
To je velmi dobré téma. Jestli si všimnete, kolem nás jsou čtyři židle. Jsme sami o sobě úřad, jehož největší náplní je administrativa. To znamená, že řešíme placení faktur, řešíme například brigádníky, vyplácení mezd a velké množství fakturace v souvislosti s naší činností.
Vedle kina Art stojí administrativní budova, ve které jsou kanceláře, které se pronajímají a o které se staráme ve všech ohledech: klíče, topení, internet a celkové blaho nájemníků. To je druhá část naší náplně práce. Jsme správci této vedlejší administrativní budovy s 12 nájemníky a též budovy kina Art samotné. V rámci naší budovy se též staráme o vše jako dobrý hospodář včetně toho, že na záchodech teče voda.
Těchto činností je velké množství a jsme rádi, že kavárna, která je umístěna v budově, je pronajímána. Kdybychom se měli starat navíc o tuto kavárnu, bylo by toho na nás příliš mnoho.
Tyto činnosti jsou divákům skryté.
Po těchto činnostech následuje samotná tvorba programu kina, organizování diskuzí a zvaní hostů, pořádání festivalů a mezinárodních festivalů a zajišťování licencí pro legální promítání filmů a jiné.
V rámci organizování mezinárodních festivalů vytváříme vizuál, sháníme finanční prostředky, hosty a řešíme další administrativu s tím spojenou. Velká část spolupracujících subjektů je ze zahraničí a ty nemají mnohokrát pochopení pro naše moresy, co se týká toho, co by mělo a nemělo být uvedeno na faktuře.
Každý kdo tu pracuje, nemá přesně danou náplň práce, podílí se na všem. Vše co si vymyslíme, si po všech stránkách musíme udělat sami, od administrativy až po stránku fyzickou.
2) Jakým způsobem se licencují filmy?
Naštěstí pro nás 99 % projekcí funguje naprosto ve stejném režimu. Většinou je to dělba tržby 50:50 s distributorem. Výjimečně jsou filmy za fixní poplatek. Dostaneme nabídky od distributorů a z nich si vybíráme filmy.
3) Jak je to s premiérami a plánováním co poběží v kině?
Existují premiérové dny. V našem případě je to čtvrtek. O jejich datech víme rok dopředu. Nicméně s pevnými daty a tituly můžeme počítat 1 až 1,5 měsíce dopředu. Někdy to může být jen 3 týdny. Ani s měsíčním plánováním člověk nemá jistotu, že ty premiéry nezruší z nějakého důvodu. To může mít spoustu důvodu například, že nemají titulky. Premiéra se může někdy zrušit nebo posunout o týden. Naopak s plánováním na 14 dní dopředu má člověk většinou jistotu.
4) Jakým způsobem umělecky uvažujete jaké filmy vybrat do programu kina?
Program navrhuji na středu a dávám ho pak okamžitě k diskuzi. Je to kolektivní práce. Já si to samozřejmě (funkci dramaturga kina, pozn. red.) držím, abych měl aspoň šanci se na tom podílet z větší části kvůli tomu, že naprostá většina činností v kině je totální „opruz“ (viz odpověď v otázce č. 1, pozn. red.). Tvorba obsahového plánu kina mi dělá radost.
Někdy si vymyslíme vlastní mini přehlídku filmů, když program kina není plně zaplněn z filmů, které jsou již v distribuci. To z velké části již vzniká kolektivně.
V podstatě se u výběru filmů rozhoduji podle intuice, která je založena na racionalitě nebo je zjevné, že právě toto je film pro kino Art. Někdy je to neoddiskutovatelné, že nasadíme Hvězdné války a marvelovku. Stává se, že máme statistiky návštěvnosti před výběrem do našeho programu a víme, že tento film si po světě velmi dobře vede, což nám pomáhá při výběru.
5) Jak je to s účastí lidí na promítání a kdy se film vyřadí z promítání?
Pokud zjistíme, že na vybraný film diváci nechodí, vyřadíme ho. Někdy se stane, že promítáme kvalitní artový film, ale diváci na něj moc nechodí, i když jsme to očekávali. Pokud máme filmy, u kterých moc diváků neočekáváme, dáme je do malého sálu.
Když na film bude chodit 5 lidí, protože si chtějí film vychutnat, je to pro nás dobré. V podstatě, co se týká návštěvnosti, je to testování.
Často se lidé chodí dívat na filmy se setrvačností. Na marvelovku víte, že vám nejvíce lidí přijde ve čtvrtek, pátek a sobotu. Někdy přijdou i další víkend. Naopak jsou filmy, které jsou už další víkend prostě mrtvé.
U artových filmů se často stává, že na ně reálně začnou lidi chodit až po třech týdnech.Poslední kategorií filmů jsou ty, na které chodí diváci pořád. Ty máme nejraději. Například film V síti.
6) Můžete v kině zahrát cokoliv?
Můžeme zahrát cokoliv, ale musíme to zahrát legálně. Abychom to zahráli legálně, potřebujeme licenci. V naprosté většině nám tyto licence poskytují čeští distributoři. Ti mají monopol a práva dané filmy hrát pro Českou republiku. Polský nebo slovenský distributor je pro nás v tomto ohledu k ničemu.
Existují filmy, které se k nám skrze oficiální licenci dostanou až po roce. V té době si to, ale všichni již stáhli z internetu. Nabídka výše popsaná je omezená, ale pro nás za velmi výhodné podmínky.
Všechny práva si distributoři kupují na omezenou dobu. Pokud ta práva vyprší anebo český distributor tyto práva nikdy neměl, v takovém případě musíme zjistit, kdo tyto práva vlastní. Musíme jít k zahraničním distributorům. Jsou třeba velké distribuční firmy, jako třeba Park Circus. To je taková velká distribuční společnost, která má nakoupeno spoustu filmů od zahraničních společností a má práva je v ČR hrát. To znamená, že kdybychom chtěli zahrát Kmotra, Čelisti, béčkové horory či prostě cokoliv, můžeme se podívat, jestli náhodou je tato společnost nenabízí. Tyhle filmy jsou za jednorázové poplatky, což je dražší a méně výhodné než dělení 50:50.
Další možnost je, že velmi moc chci zahrát nějaký film, ale nejsem schopen najít, komu těch 400 USD (příklad poplatku za promítání filmu, pozn. red.) mám dát. Poté hledám, kdo mi ty práva je schopen poskytnout. Stane se, že člověk vůbec nenajde, kdo ty práva vlastní anebo se neozvou/nereagují.
Dva roky se snažím sehnat práva na projekci filmu Room. Jednám s distribuční a produkční společností, která to nabízí, ale oni odpovídají pouze jednou za půl roku.
Existují filmy, které se mohou promítat bez práv?
Taková kategorie existuje, ale pozor je to velmi nejednoznačné. V rámci této kategorie je celá řada dalších podkategorií. Jsou tam filmy, které můžete zahrát bez práv, ale jenom třeba pro akademické účely, pouze doma či v kině, ale nesmí se vybírat vstupné. Pak jsou ty, které můžete promítat a vybírat na ně vstupné.
Ta kategorie s možností promítat bez práv a vybírat vstupné mě zajímá. Kolik jich je?
Málo (smích, pozn. red.).
Kristýna Malíková: Většinou jsou to němé filmy.
7) Co je to podle vaši definice artový film?
Neexistuje přesná definice. Každé artové kino a divák si to definuje sám. My máme ovšem plno distribučních společností, jejichž výstup jsou artové filmy. Beru to již tak, že jakékoliv filmy, které tyto společnosti nabídnou, jsou artové filmy. Moc nad tím nepřemýšlím. Mezi tyto společnosti se řadí Aerofilms, Artcam Films, Film Europe a Asociace českých filmových klubů.
Charakteristika artového filmu je, že se často jedná o evropskou produkci. Jsou to často filmy připravované, aby se dostaly na mezinárodní filmové festivaly. Mohou to být filmy náročné na zhlédnutí anebo nějakým způsobem přesahují zažité způsoby tvorby filmu.
8) Je klasický celuloidový film mrtev?
Národní filmový archiv (NFA) měl někdy před Vánoci online setkání, kde se snažili zjišťovat a tvrdit, že jsou to schopny pořád do kin dávat. Hlavně co se týká archivních filmů. Fakt je ten, že reálně vám ten film nikdo nechce půjčit, ten celuloid. Jelikož je to fyzické médium, tak se opotřebovává a pokud má někdo nešikovného promítače anebo má problém s promítačkou může ten film zničit. Výroba těchto filmů a kopií je strašně nákladná.
Jako občas je tady taková křeč, že Tarantino nebo Nolan říká: „Hele tady mám film a chci, aby se promítal na 70 mm.“ To je z principu problém, protože 70mm film není běžný formát. Naprostá většina kin má klasické 35mm promítačky na kterých se distribuovala většina filmů. Velká promítačka vyžaduje speciální kinosál a speciální plátno. V Brně bylo jediné 70mm kino Panorama. 70 mm by se také dal promítat ve Scale, ale tam nemají projektory.
Ve výsledku jsou tyto filmy (Tarantino, Nolan) zdigitalizovány a k vám dojdou v digitální formě že?
Samozřejmě. Stejně 99,9 % kin ve světě to zahraje z digitálu. Navíc by se to nezaplatilo (promítání ze 70 mm filmu, pozn. red.). Myslím si, že budoucnost je v digitálu a klasický film se nevrátí stejným způsobem jako gramodesky.
Při digitální projekci se nemusí čekat, než fyzický film dojde do kina, neboť počet kopií je omezený. S digitálem se může film na celém světě promítat ve stejném čase a kvalita promítání se zlepšila u této technologie. Naučit promítat nový personál je jednoduší. Dříve chodily fyzická média poštou. Dnes se to přímo stahuje ze speciálních úložišť. Stahováním se v současné době získává 2/3 filmů.
V jakém roce došlo k přelomu mezi celuloidem a digitálem?
Okolo roku 2010 až 2012. V těchto letech byla ještě třetina až polovina filmů na 35 mm. V roce 2013 to byl možná 1 za měsíc a v roce 2014 už žádný.
9) Když porovnáme multiplexová kina s kinem Art, jaké jsou rozdíly? Dá se to porovnat?
Je to jako porovnávat McDonald’s s lokální kavárnou kina Art. Multiplexová kina mají vedení čím dál výše. Lidé, kteří tam pracují, mají většinou velmi specifické náplně práce.
Často to bývá tak, že personální zastoupení plexů se snižuje. Ještě před covidem, bez ohledu na něj, vyházeli všechny promítače ze Špalíčku (kino Velký Špalíček, pozn. red.). Filmy promítá už jenom jediný člověk, který sídlí v Olympii. Jsou tam lidé, kteří sedí v kancelářích a řeší administrativu, ale programuje se to většinou z centrály. Někdy se to třeba programovalo i mimo republiku. Poté docházelo k tomu, že tyto multiplexy nedocenily českou tvorbu a že by jí mělo být více.
Multiplexy též vytvářejí podstatně vyšší zisky distribučním společnostem než my.
10) Jak vidíte svou budoucnost? Budete pořád existovat? Nezničí vás multiplexy?
Ano, budeme existovat. Například v současné době se vrací maloobchod a lidé tomu nevěřili. Objevuje se čím dál více menších pivnic atd.
11) Snažíte se výběrem filmů a festivalů vzdělat lidi a nabídnout jim odlišný pohled na realitu?
Samozřejmě, ale nesnažíme se to dávat moc najevo. Kdokoliv kdo vyšel ze školy, a měl by pocit, že se ho snažíme vzdělávat, tak by ho to naopak naštvalo. Já to mám stejně.
Spíše než vzdělávat se snažíme, aby se lidé něco dozvěděli. Pořádáme festivaly, které jsou na to přímo zaměřené, kde je tento rozměr jasný. Může to být například festival jeden svět s lidskoprávní tématikou. Další věcí jsou dokumenty anebo diskuze, které třeba otevírají nějaké problematiky. Spíše než nějaké vědomosti se snažíme prodávat určité ideje. To znamená snášenlivost, bojovat s nenávistí a rozšiřovat lidem obzory. To spíše bereme jako naši hlavní náplň.
Každá kulturní instituce, a ještě když jsme zřizovaná kulturní instituce, by tohle měla mít jako hlavní náplň. Naší hlavní náplní není lidi bavit a vydělávat peníze, je to zlepšování české společnosti.
12) Jakým způsobem vás korona krize ovlivnila v pozitivním a negativním ohledu? Pomohla vám v něčem, co by za normálních okolností nevyšlo na povrch?
Je to totální katastrofa. Je to první krize, která se dotkla zejména filmového průmyslu, protože ze všech předchozích krizí, války a finanční krize, dokázala kina profitovat. Je to první krize, která se zaměřila zejména na nás. Není to ani katastrofa v tom dobrém smyslu, jakože někde bouchne sopka a z toho vyroste nový a zdravější les, to ne. To je katastrofa toho typu, že spoustu podniků a projektů zkrachuje a bude se dlouho čekat, než se najde náhrada. Nebudou peníze a dlouho se bude čekat, než se zase zpátky ty finance doplní, aby se mohlo opět inovovat.
Dotkne se to i toho, že spoustu projektů, které nejsou zaměřeny primárně na finanční zisk, budou upozaděny. Je to jednoznačný finanční výpadek a to také pro lidi, kteří jsou závislí na filmovém průmyslu.
Je zde spousta lidí, kteří jsou životně a finančně na filmovém průmyslu závislí. Spoustu těch lidí jsou freelanceři a živí se tím, že pracují na filmu. Tito lidé nemají z čeho žít a třeba se k tomu nikdy nevrátí. Může je to zruinovat a zničit. Myslím si, že to teď spoustu lidí ničí.
Kristýna Malíková: Hodně narážím na názory typu „Však ti herci mají nahrabáno atd.“ Filmový průmysl je tak obrovské odvětví, které v sobě má například distributory, kinaře, klapky, scénáristy, různé freelancery, …
M. Šimánek: Ať se každý podívá, jak vypadají závěrečné titulky každého velkého filmu. Tam máte deset jmen herců, kteří mohou mít nějaké finanční rezervy. Všichni ostatní ve vedlejších rolích, komparzisti a další lidé, kteří pracují na technických záležitostech, catering po lidi, co tam dělají bedňáky, ti co pracují na výpravě a všechny ty tisíce lidí, kteří pracují v těch postprodukčních firmách, ti reálně nemají co dělat.
To jsou v podstatě obyčejní lidé. Stejní lidé jako my, jsou to dělníci kultury.
Pokud by se dalo něco pozitivního říci, tak jsme objevili novou dimenzi online promítání. Objevili jsme také to, proč to nefunguje. Po nějakém počátečním zájmu šel totálně dolů.
13) Přečetl jsem si, že máte rád sci-fi filmy. Jaká vám přijde kvalita sci-fi filmů? Který subžánr vám přirostl k srdci?
Nemám subžánr u sci-fi. Kvalita sci-fi mi přijde dobrá. Mám kolem sebe hodně remcalů, kteří říkají, že kvalita sci-fi jde do háje. To si nemyslím. Myslím si, že je pozitivní, že roste i nezávislá produkce a že to hodně pomáhá. Je dobré, že něco vzniká mimo studia. Je tam více prostoru pro nápady. Dokonce více než sci-fi jsem větší fanda hororu. V hororu je produkce mnohem větší a je snazší tyto filmy produkovat. Prostor pro nápady se tam také rozšiřuje. V tomhle ohledu jsem velký optimista. Každý rok jsem z něčeho nadšený. Mám rád všechno s upíry.
Můžete mi doporučit nějaké sci-fi filmy?
Těch nových filmů tolik není. Poslední skvěle zpracovaný byl s Nicolasem Cagem, Color Out of Space (Barva vesmíru). Na platformě Netflix se také občas objeví skvělé věci.
Miluji Blade Runnera, trilogii Vetřelců, Predátora, 2001: Vesmírnou odyseu aj.
14) Kvalita krátkých snímků dle mého názoru převyšuje kvalitu amerických blockbusterů. Jak si krátké filmy vedou na české scéně u českých diváků? Jaký je váš názor na ně?
Je to neférové srovnání. Když děláte blockbuster, je to v podstatě velký podnikatelský projekt s velkým rizikem. U toho musíte mít velkou návratnost. Můžete si dovolit velmi málo a cílíte na široké publikum trh. Nesmíte naštvat Američany ani Čínu. Musíte najít co nejvíce společných jmenovatelů a ty rozhodnutí, které se přitom dělají, jsou spíše producentské než režisérské. Otázka, jaký má režisér vliv na blockbuster, je poměrně dost diskutabilní. Režijních týmů se tam podílí více. Je to celkem nesrovnatelné.
Naopak krátké filmy vznikají často a mají mnohem menší rozpočty. Má to tu výhodu, že většinou vznikají v rámci studentské tvorby, kde nějakým způsobem mají podporu z určité nebo velké části zajištěnou. Zpravidla u takových filmů nejsou vůbec žádná očekávání ohledně tržeb a návštěvnosti. To znamená, že svoboda je tam ohromná, ale není nekonečná.
Je to jediný svobodný formát. Krátké filmy mohou být často to nejzajímavější. Často je to, ale to jediné co ti tvůrci mohou vytvořit. Obecně je na tomto poli takové očekávání. Naprostá většina krátkých filmů jsou špatné a nejsou si vědomi toho, že mají svobodu a mohou být užitečné.
Raději se podívám na průměrný blockbuster, protože je aspoň koukatelný, což se o naprosté většině krátkometrážních filmů říci nedá.
Produkce je velká, ale platí to stejné jako u jakékoliv jiné produkce. Je tam pár skvělých filmů, pár dobrých, hromada průměrných a hrozně moc špatných filmů.
Jak se dostávají mezi české diváky? Blbě, je strašně obtížné programovat krátké filmy, obzvláště mimo festivaly krátkých filmů. Vždycky se musí uvést jako blok, protože krátký film je moc krátký, aby na to šel divák do kina. Je dost těžké diváky zaujmout. Byla hromada diskuzí a panelů jak to dělat, nevím.
Jaké máte zpětné reakce diváků na krátké filmy?
Máme statistiky návštěvnosti a tržeb. Spoustu lidí vám řekne, že mají krátký film rádi, ale my vidíme, že do kina na ně nepřijdou.
15) Při pohledu na výběr filmu v kině Art mám dojem, že jsou hodně o osudech lidí, uvažování lidí, což bych nazval sociální a kulturní antropologií. Ovlivňuje vás vaše studium při obsahové tvorbě kina?
Mé studium bylo spíše zaměřeno na to sledovat lidi více jako zvířátka v dlouhých časových horizontech. Čím se řídíme a co sledujeme, je naopak to, co je ve velkém rozporu v tom, co byl můj akademický zájem. Spíše se řídíme regionálním a aktuálním děním a cítěním. Jsme rádi, když filmy mohou reflektovat současnou situaci.
16) Cílem záchranářů je zachraňovat lidi, cílem humanistů je lidem dát sociální a humanitní osvětu. Co si myslíte, že je mise, smyslem a vizí kina Art vůči divákům?
Zachraňovat lidi a dávat jim osvětu.
17) Představte si situaci, kdybyste nemusel řešit, jak si vyděláváte na svou obživu, co byste dělal ve svém životě?
Já bych nedělal nic (smích, pozn. red.) Byl bych doma, koukal se na filmy, četl si knížky, chodil ven se psem a cestoval. Kdyby mě to přestalo bavit, začal bych pomáhat nějaký neziskovce nebo něco takového. Chtěl bych strašně zažít pocit, že dělat něco, by mi chybělo.
Více se o kinu Art můžete dozvědět v reportáži zde.
