Ve 4 rozhovorech (představitelé České strany pirátské) se zaměřuji na hlavní motivaci politiků, proč chtějí něco změnit a kdy pro ně přišla jiskra zvednout zadek a něco dělat. Rozhovory jdou do hloubky podstaty a motivace jejich působení v politice. Na diskuzi byl přítomen Radek Holomčík, který je poslancem Parlamentu ČR. Začínal na komunální úrovni ve Strážnici a k politice se dostal skrze pořádání kulturních akcí.
Druhým přítomným byla Jana Leitnerová, která se primárně zabývá sociální politikou, rodinnou a svobodným vyjadřováním názorů a věcnou diskuzí. Dále se připojila Markéta Gregorová, která i přes svůj nízký věk je poslancem Evropského parlamentu a bojuje proti dezinformacím a zbraním dvojího použití. Posledním člověkem, který byl vzat na oprátku rozhovoru, je Lukáš Doležel, který nejdříve v politice nechtěl být, neboť ze studií politologie byl velmi pesimistický. Piráti mu ovšem ukázali cestu a světlo na konci tunelu. Pracuje pro zahraniční odbor České strany pirátské. Jeho odbornost je doložena nejen studiem zahraničních vztahů a politologie, ale také jeho bohatou zahraniční zkušeností.
Začtěte se do rozhovorů a přepněte se na vlnu naděje a vizí naši budoucí politické krajiny až velcí a staří političtí dinosauři odejdou.
Rozhovory byly provedeny při příležitosti setkání ve vinárně Na Stopce v Brně na konci září 2020. Součástí setkání byla diskuze na různá celospolečenská témata, které se dotýkají každého z nás, tyto věci si můžete přečíst v tomto odkaze: https://fotobretti.cz/2020/10/04/diskuze-s-predstaviteli-piratu-na-zavazna-temata/
Obsah
Radek Holomčík
Český politik za Českou stranu pirátskou pocházející ze Strážnice. Vystudoval teorii interaktivních médii a management v kultuře na Masarykově univerzitě v Brně. Je 2. místopředsedou pirátů a poslanec Poslanecké sněmovny ČR od roku 2017.
1) Co je vaší hlavní motivací, co chcete změnit a proč jste začal dělat politiku?
Já jsem začínal na komunální úrovni ještě před piráty, kdy ten důvod proč jsem do toho šel…
2) Vy jste byl součástí dvou politických stran předtím, u kterých jste nebyl zvolen, že?
To bylo sdružení nezávislých kandidátů, které jsme založili. Tam jsem kandidoval z obtížně volitelných míst. Dělali jsme to jako skupina a bylo to v komunále ve Strážnici, kde jsme to začali dělat, protože nám přišlo, že kulturní život by tam mohl být bohatší, než jaký byl. V té době jsem poznal piráty, jejich základní myšlenky a velmi se mi to líbilo. Přirozeně jsem k tomu tíhnul, s tím, že jsem piráty chápal tenkrát jako platformu, která sdružuje lidi s podobným viděním světa, s podobným hodnotovým zakotvením, který má potenciál svět měnit v rámci demokratických principů. Tak jsem se do toho prostě zapojil.
3) Jak vnímáte apatii české společnosti vůči politice?
Tohle možná platí u celospolečenských témat. Naopak si myslím, že angažovanost společnosti, například hodně mladých, třeba ve vztahu ke kulturním věcem a lokálním věcem, tak ta je. Akorát je to podle mě potřeba přetočit, abychom uměli jako občanská společnost řešit nejenom lokální problémy, ale i ty celospolečenské.
4) Pamatujete si tu první jiskru, kdy jste si řekl, tak tak teda ne, a začal jste proto něco dělat?
První co si pamatuji, někdy na prvním stupni, jedna učitelka šikanovala našeho spolužáka za to, že byl levák. Vím, že tehdy jsme proti tomu bojovali, ale to je spíše taková úsměvná epizodka. Ten bod zlomu určitě nastal mezi lety 2007-10, kdy jsme prostě začali (se sdružením nezávislých kandidátů, pozn. red.). Já jsem se k politice a angažovanosti dostal přes pořádání kulturních událostí. Již někdy v této době jsem pocítil, že jednak to ne, že takhle to nechci a za druhé také tu iniciativu, že to chci změnit, že nechci být jenom ten, kdo bude protestovat, ale že chci být ten, kdo to bude aktivně měnit.
Domnívám se, že člověk by se měl snažit měnit věci, na které stačí nebo ty na které má sílu. Myslím si, že jsem měl to štěstí, že ve správný okamžik jsem byl na správném místě. Prostě podařilo se, právě díky pirátské straně, že jsem ve Sněmovně a mám možnost tyto věci měnit. Byť pozvolna a někdy hodně složitými cestami. Je potřeba být aktivní v rámci svých možností, které můžou být dané rodinným zázemím, prací nebo něčím dalším.
Jana Leitnerová
Česká politička za Českou stranu pirátskou pocházející z Újezdu u Rosic. Vystudovala český jazyk a literaturu a pedagogiku na Masarykově univerzitě v Brně. V průběhu studií začala pracovat v marketingu a reklamě. Od krajských voleb 2020 je zvolená radní v Zastupitelstvu Jihomoravského kraje pro sociální a rodinnou politiku.
1) Proč děláte politiku a co je vaším cílem?
Pomáhat lidem, což je takové hrozné klišé, ale napravit ten systém, který je špatně nastavený. Jenom z hlediska toho, že tento systém chce někdo využít. Já ho chci nastavit správě, aby nebyl nastavený tak, že z něho lidé mohou jenom těžit. A druhá věc, proč dělám politiku, abych ukázala, že to není pouze o tom, že si tam někdo jde nahrabat, ale že politika je o vizích a že je to opravdu služba veřejnosti.
2) Pamatujete si bod ve svém životě, kdy přišla ta první jiskra, že byste chtěla dělat politiku?
Myslím si, že první jiskra byla v době, kdy jsem to úplně ještě nevnímala, jako dítě. Pamatuji si to dodneška. Když mi bylo asi 7 či 8 let, u nás na vesnici mi tehdy zastupitel za KSČM, řekl, že až se zpátky vrátí komunismus, můj otec půjde do lágru a já budu polosirotek. To ve mně nastartovalo tu chuť se vymezit proti tomuto. Druhá jiskra byla ve chvíli, kdy jsem šla na demonstraci a někdo tam na mě útočil kvůli tomu, jaký mám názor. Řekla jsem si, ale my tu přece bojujeme za společnost, která bude tolerovat názory v mezích zákona, a nebudeme se kvůli nim nenávidět.
3) V Anglii jsou mladí lidé společensky a politicky aktivní, jak vnímáte českou pasivitu vůči politice a veřejnému dění?
Já si myslím, že lidé všeobecně vnímají politiku v negativním slova smyslu, že jsou tam staré struktury a političtí dinosauři, kteří tam jdou proto, že tam chtějí vydělávat peníze a chtějí mít moc a s lidmi se nechtějí bavit. Nicméně nemyslím si, že je to určený statický stav. Domnívám se, že se to bude vyvíjet a že teď je ta negativita tolik vidět, jenom proto, že je to poslední záchvěj starých struktur a posledních konzervativců. Myslím si, že během 5, 10 až 15 let se to změní natolik, že už bude zcela normální vyjadřovat své názory věcně, slušně a nikdo vás nebude za to, že máte jiný názor tlačit do nějakého extrému. Bude s vámi o nich věcně diskutovat. Co se týká pasivity, myslím si, že lidé mají kvůli sociálním sítím strach vyjádřit svůj názor, protože ve chvíli, kdy řeknete svůj názor na sociálních sítích, automaticky vás nějaká skupina lidí tlačí do jednoho z názorových extrémů a oni to nechtějí, a tudíž jsou raději zticha.
4) To je váš odborný názor, jako profesionálky marketingu?
Vnímám to tak, že když dnes vstoupíte do diskuze na internetu, musíte se přiklonit na bílou nebo černou, na stranu A či na stranu B. Jakoby neexistoval střed a něco mezi tím. Je to špatně, nicméně pomalu se to mění. Paradoxně se to mění z toho důvodu, že diskuze se vrací ke stolům a z očí do očí. Když takhle člověk vyjádří svůj názor, tak zároveň vnímá emoce druhé strany. Díky vám jsem si uvědomila, že co se týče rovnoprávnosti, muži to vnímají trochu jinak a já na to jsem schopna reagovat a můžu svůj názor upravit i dle toho, jak to vnímáte vy, aby to bylo…
Skousnutelné myslíte?
No skousnutelné, abychom se dostali na tu rovnost, aby to nebylo, že já něco chci a vydupu si to, ale aby to bylo naše společné rozhodnutí. To je podle mě něco, co se nedá rozhodnout na sítích, ale potřebujete k tomu vnímat emoce toho druhého člověka.
Markéta Gregorová
Česká politička za Českou stranu pirátskou pocházející z Mostu a poslankyně Evropského parlamentu od roku 2019. Vystudovala mezinárodní vztahy a evropská studia na Masarykově univerzitě v Brně.
1) Co děláte?
Jsem poslankyně Evropského parlamentu za piráty a za Českou republiku.
To znamená, že sedíte v Bruselu?
Mám tam kancelář a jsem tam většinu času, nicméně teď ne, v době koronaviru, protože je doporučeno tam nejezdit.
2) Jaká je náplň vaší práce, co se tam snažíte prosazovat?
Ta práce se dá rozdělit do několika odvětví. Ve výborech, delegacích a pak jak to já nazývám „mimo zdi parlamentu“. Ve stručnosti, co se týká výborů, tam jsem v zahraničním a bezpečnostním výboru, ve speciálním výboru pro dezinformace a mezinárodním obchodě a v odboru pro ústavní záležitosti. Mám jich trochu více. V těchto výborech se soustředím na téma dezinformace a na export zbraní dvojího použití, které mohou být použity civilně i vojensky. Je to hodně o kyberbezpečnosti a hybridních hrozbách. Dalo by se říci, že mé téma je světový mír.
3) Jak řešíte z hlediska dezinformace to, že jeden epidemiolog řekne něco a druhý právě to opačné. Člověk je z toho zmatený. Co byste poradila obyčejnému člověku, aby byl schopen kriticky rozlišovat tyto informace? Podle mě, ani lidé ve vládě vlastně neví, co je pravda, což jde vidět také na jejich rozhodnutích, že jednou řeknou to a podruhé něco jiného.
Tohle má dva druhy řešení. Jedno je systémové a dlouhodobé a druhé je okamžité a akutní. Začnu tím okamžitým a akutním. Pokud někdo neví, jaká informace je pravda, měl by se ideálně obrátit na své zástupce ve vládě nebo Parlamentu. Pokud tam žádné nemá, nebo z nějakého důvodu nedůvěřuje té instituci, měl by se obracet na nezávislé zdravotnické organizace anebo i svého praktického lékaře. Je to, to nejlepší co může udělat. Je to lepší než věřit internetovým článkům od pochybných zdrojů.
Systémové řešení je, aby sama vláda, Parlament a stát produkovaly výstupy, které jsou jasné, podložené, založené na datech, se zdroji a také, a to je dlouhodobější věc, si budovaly důvěru občanů. Pokud občané nedůvěřují státu, tak si může produkovat jakékoliv zdroje chce a bude to špatné.
4) Co je vaší hlavní motivací a čeho chcete dosáhnout v tom, co děláte?
Jak jsem již naznačila, chtěla bych malým dílčím krůčkem, jednoho člověka v historii lidstva, velice krátké v porovnání s vesmírem přispět k tomu, abychom se všichni měli lépe. Aby tu vydržel mír, mimo jiné díky Evropské unii.
Na druhou stranu, tím, že jsme dlouho v míru, si lidé nepamatují hrůzy války a tím trochu degenerují a neoceňují, co dnes máme.
To je váš názor.
Jsem zvědavý, co mi na to řeknete.
Já bych lidi vůbec takhle nepodceňovala. Myslím si, že když se správně nastaví systém, tak se v něm nedegeneruje, jenom protože není válka, ale naopak se v něm můžete rozvíjet více a rozvíjet svůj potenciál. Válka vás samozřejmě posune v nějakém úzkém narativu daleko. Pokud ovšem není válka, můžete se rozvíjet daleko v širším narativu. To mi za to stojí. Jenom jsme si na to právě ještě trochu nezvykli, ale to je v pohodě. Všechno trvá, jsme tu chvíli a všichni to děláme poprvé.
5) Pamatujete si ten okamžik, tu jiskru, když jste si řekla, že chcete něco změnit?
Když mi bylo okolo 9, chodila jsem přes takový park na svou základní školu. Na patnáct minut chůze tam bylo asi 9 billboardů s úplnými bláboly. Tehdy jsem si řekla, že jednoho dne se prostě dostanu do politiky a ty billboardy zakážu. To jsem teda nakonec neudělala, protože pak je tu nějaká taková komplikace se soukromým vlastnictvím. Nicméně podél dálnice se to již omezilo a myslím si, že je to dobře. Já jsem pak začala směřovat na širší úroveň než jenom billboardy.
Lukáš Doležal
Řadový člen České strany pirátské, vystudoval politologii a evropská studia na univerzitě Palackého v Olomouci. Má bohatou zahraniční zkušenost: výměnný student přes Erasmus ve Finsku, stáž v Moskvě skrze AIESEC, studium European studies na University of Gothenburg ve Švédsku a stáž na Stálé misi ČR při Radě Evropy ve Štrasburku a na Velvyslanectví ČR v Bruselu.
1) Co děláte pro piráty?
Jsem řadový člen.
2) Čeho chcete v politice dosáhnout, co je váš cíl?
Čeho chci dosáhnout? Nad tím moc nepřemýšlím. Piráti jsou strana, která je mi nejbližší. Vlastně jsem měl blíže k zeleným, které jsem volil, ale nebyl jsem členem. Akcentuji ekologickou politiku a vždycky jsem volil zelené nebo piráty. Těchto stran mi bylo líto v době, kdy ani jedna z nich nepřekročila 5 %. Dohromady by to ovšem měly. Pak byly volby, které to změnily, kdy Radek Holomčík byl zvolen poslancem. To mě motivovalo se nějak více zapojit a jsem v zahraničním odboru pirátů.
3) Vy máte nějakou zahraniční odbornost či zkušenost, která vás dělá odborníkem?
Studoval jsem politologii a mezinárodní vztahy a evropská studia. Směřoval jsem do tohoto oboru.
4) Kolik umíte jazyků?
Plynně anglicky a také umím rusky. Když jsem byl v Rusku, domluvil jsem se.
5) Pamatujete si bod ve svém životě, kdy jste si řekl tak to ne, teď to změním, ta jiskra?
Jsem možná menší aktivista než Jana Leitnerová. V době, kdy jsem studoval politologii, jsem politiku viděl dost pesimisticky. Nicméně piráti mě přesvědčili, abych do ní vstoupil. Možná ten jejich úspěch byl impuls, zřejmě to zní pragmaticky, že jsem tam nebyl od začátku jako třeba tady Markéta Gregorová, kdy piráti měli 0,5 %. Nebyl tam nějaký moment, kdy by se to zlomilo. Piráty jsem sledoval víceméně od založení. Spíše to bylo pozvolné.
