Bazilika svatého Štěpána v Budapešti
Bazilika svatého Štěpána v Budapešti

Víkend v Budapešti – výjimečné místo k navštívení

11/10/2024
Čtěte

Úvod

Po 10 letech od svého erasmu, který jsem strávil v Budapešti jsem se tam zajel znovu podívat. Chtěl jsem zjistit, co se tam za tu dlouho dobu změnilo a či má Budapešť stále stejný vibe jako tehdy.

V novinách také neustále slyším jak Viktor Orbán a jeho vláda vytváří diktaturu a jak tam nemají rádi cizince. Můj mediální obraz je, že z Maďarska se stala Saudská Arábie.

Pojďme se v tomto blogovém příspěvku podívat, jak to tam vlastně ve skutečnosti je a která místa je dobré navštívit. Nejedná se o typického průvodce. Spíše popisuje místa, která jsme jako erasmáci nenavštívili.

Na konci článku je krátký maďarsko-český slovník. I když lidé říkají, že maďarský jazyk je složitý. Ve skutečnosti každý průměrný člověk (Mé IQ je 106.) je schopen jazyk pochopit a používat.

Budapešť a Maďaři

Budapešť se skládá ze tří původních měst, která byla spojena dohromady. Jsou to: Buda, Pešť a Óbuda. Teprve v roce 1849 byl otevřen první most (Széchenyi lánchíd, Sétsheni lántshíd) spojující Buda a Óbuda (města na západním břehu Dunaje) s Peštěm (město na východním břehu Dunaje).

Po spojení mostem se spojily i města a vznikl Budapešť. Jedno z nejmonumentálnějších měst v Evropě, které jsem kdy navštívil.

Od roku 1867 se z Habsburské monarchie stalo Rakousko-Uhersko. Tím získali Maďaři více autonomie a právo si rozhodovat více o vlastních záležitostech. Díky tomu byl Budapešť centrem kultury východní části Rakousko-Uherska.

To se odráží v architektuře celého města, kdy ať jdete kudy jdete, vždy se procházíte historickým centrem, neboť skoro všechny budovy jsou historické.

Maďary vnímáme jako Evropany. Přišli ovšem z Asie z oblasti Uralu na konci 9. století a usadili se v dnešní oblasti Maďarska. Spolu s nimi z Uralu odešli též dnešní Finové a Estonci, jež historicky patří do stejné skupiny lidí. Tudíž Maďaři jsou původně Asiati. To může též vysvětlovat, proč Maďaři a Maďarky mohou působit podvědomě exoticky.

Jak se přesouvat v Budapešti

Budapešť je možné procházet pěšky. Vzdálenosti jsou celkem veliké. Z Buda do Peště můžete jít pěšky od 1,5 do 3 hodin. Stojí to ovšem za to, neboť objevíte zákoutí, která byste normálně nenavštívili.

Pokud chcete využívat MHD, které je na výborné úrovni, můžete využít aplikaci BudapestGo. V ní je možné kupovat jízdní doklady a plánovat cestu. Zadáte, kde chcete jet (adresu) a aplikace vám nabídne možné cesty s čísly tramvají, metra atd.

Při koupi elektronického lístku je potřeba ho validovat. V aplikaci kliknete u lístku na „Validate“ a načtete QR kód z dopravního prostředku pokaždé, když nastupujete/přestupujete do/mezi prostředku/prostředky MHD. Nebo je též možné ho validovat přiblížením telefonu ke QR kódu pomocí NFC. Jedná se o stejný způsob jako při platbě kartou mobilem.

Velká tržnice (Nagycsarnok, Noďčornok)

Jedná se o krytou tržnici, která má 3 podlaží a celkem 10 000 m2 prodejní plochy. Pro milovníky jídla je to místo, kde se splní jeho požitkářské sny. Sny, jež by se mu těžko zhmotnily v chrámech konzumu jako Kaufland nebo Tesco.

V přízemí je veliký výběr uzenin, klobás, masa, zeleniny, ovoce, pekařských výrobků, maďarský specialit, koření a sladkostí. Obzvláště mě zaujal stánek s čabajkami (csabai kolbász – čabaj kolbás), kde na každé klobáse byl obrázek zvířete, ze kterého daná klobása byla vyprodukována.

V 1. patře jsou stánky s vařeným jídlem a též stánky se suvenýry a restaurace. V podzemním podlaží (sklep) se nachází stánky s rybami a nakládanou zeleninou (csalamádé, čolomádé).

Tato tržnice byla otevřena roku 1897 a hlavní důvod její stavby byl nedostatek potravin pro obyvatele Budapeště, jehož populace neustále rostla.

Velké množství muzeí a galerií

Město je prošpikováno velkým počtem muzeí. Od těch nejvíce navštěvovaných a známých jako: Maďarské národní muzeum (Magyar Nemzeti Múzeum – Moďor Nemzeti múzeum), Domu teroru (Terror Háza) a Maďarská národní galerie (Magyar Némzeti Galéria) až po ty méně známá a méně navštěvovaná.

Jedno z nich, které stojí za navštívení je Maďarské muzeum obchodu a pohostinství (Kereskedelmi és Vendéglátóipari Múzeum, Kereškedelmi éš Vendeglátoipari Múzeum).

V tomto muzeu je možné se podívat, odhadem až 200 let dozadu, na různé aspekty obchodu a pohostinství. V muzeu uvidíte: Jak vypadaly obchody v minulosti, a to včetně balení a obalů výrobků; Kde lidé bydleli a stravovali se, když jeli na dovolenou; Jak vypadala domácnost a co jednotliví členové domácnosti měli na starost; Jak se žilo služkám a ukázky reklamních plakátů, katalogů a letáků s nabízeným zbožím.

Pokud se rozhodnete jít nazpět do centra pěšky po pravé straně budete procházet kolem římského amfiteátru. Lidé, kteří bydlí v bytovém domě hned vedle musí mít působivý výhled z balkónu. Aspoň to jsem si říkal, když jsem zahlédl člověka na jednom z balkónu, kouřícího cigaretu, který se na amfiteátr díval.

Autentické maďarské restaurace

Znáte to, když se vydáte do velkého města je tam mnoho restaurací. Většina z nich vypadá jako lákadla na turisty. V těchto podnicích se vám dobrého jídla za rozumnou cenu nedostane. Odejdete zklamaní. Mám zde dva tipy od lokálního Maďara na dvě restaurace, které jsem sám navštívil a byl v nich spokojen.

První z nich je Kisharang Étkezde (Kišharang Étkezde, Jídelna u Malého zvonu) ve které si například můžete dát autentický maďarský guláš (gulyás – gujáš), okurkový salát se smetanou či dezert. Restaurace je umístěna na ulici Október utca 6, kousek od náměstí Szabadság tér (Sabadšág tér).

Druhou restaurací je Matula bistro, která sídlí na adrese Nagy Ignác utca 16 (Noď Ignác utca, ulice velkého Ignáce) kousek od nádraží Budapest-Nyugati Pályaudvar (Budopešt Ňugati Pájaudvar, Budapešť – Západní nádraží).

Zde jsem si dal husí játra jako předkrm. Druhé jsem si dal kuře na paprice (csirkepaprikás – čirkepoprikáš) a poté dezert. Tato restaurace je o něco dražší než ta první zmíněná, ale jedná se o profesionálně naaranžované jídlo na talíři. A pozor není to jako etiketa na pomerančové limonádě, kde jediný pomeranč je na obrázku. Skutečně se jednalo o chutnou večeři.

Pokud máte rádi rychlé občerstvení též doporučuji Lángos (Lángoš), což známe u nás jako langoš. Jedná se původně o maďarskou specialitu. V celém městě je mnoho stánků či restaurací, kde servírují tuhle lahůdku. Od obyčejného s česnekem, smetanou a sýrem až po Magyar „fully loaded“ s čabajkou, paprikou atd. Ceny se mohou pohybovat od 2000 HUF po 5000 HUF.

Dalším rychlým občerstvením je Kürtős kalács (Kurtoš koláč), což je komínový koláč neboli trdelník. U překladu trdelník podezřívám národní obrozence, že obrodili český jazyk tímto slovem natolik, že na jiných frontách tento překlad může zabíjet.

Komínový koláč původně pochází z oblasti obývané Maďary (Sekulové) v dnešním Rumunsku.

K této specialitě se váže legenda. Sekulové byli napadeni Tatary, kteří je zahnali do jeskyně. Vstup do ní byl blokován Tatary. Sekulové vyrobili velký komínový koláč ze slámy, který poté vynesli z jeskyně. Tataři ho uviděli. V domnění, že Sekulové mají dostatek jídla, a tudíž je obléháním z jeskyně vylézt nedonutí, odtáhli pryč.

Termální lázně, kde se podíváte

Budapešť oplývá teplými přírodními prameny, které vyústily v to, že dnes zde stojí 17 termální lázní. Některé z nich jsou více známé (Rudas, Lukács Gyógyfürdő, Széchenyi, Gellért) a některé z nich jsou méně známé (Paskál Gyógy és Strandfürdő, Palatinus Strandfürdő, Csillaghegyi Árpád Forrásfürdő).

Já jsem navštívil Lukács Gyógyfürdő, které sídlí v komplexu historických budov. V této lokalitě byly tyto teplé prameny využívány od 12. století. Aktuální budovy, aspoň část z nich stojí od roku 1880.

Atmosféra místa je příjemná, neboť staré budovy, nebyly v té době budovány pouze účelně (funkcionalisticky jako dnes), ale též okrasně jako v historickém slohu. To tomuto místu dodává určitý duch minulosti, který zahřeje u srdce.

Lukács má tři části:

  1. Termální oddělení s termálními léčivými bazény a bazénky od 32 do 40 °C a též finskou a parní saunu.
  2. Sekci pro plavání s plaveckými bazény a teplotou od 22 od 26°C.
  3. Wellness oddělení s whirlpool, solnou saunou, finskou saunou atd.

Jediné, co vytknu těmto lázním je kvalita parní sauny. Nebyla dostatečně utěsněná, a tudíž v ní nebyla dostatečně vysoká teplota.

Historicky je zajímavé, že když Turci začali okupovat maďarské území (1541) až do roku 1686, tak vše zbourali, vyplenili, všechny pobili a jediné co postavili byly termální lázně.

Túra do přírody

Budapešť není pouze město, ale též hodně přírody a parků. Obzvláště na Buda straně. Procházkou mezi ulicemi Buda strany a též přírody uvidíte i druhou stranu tohoto malebného velkoměsta.

Navrhovaná trasa má 15 km. Vzhledem k relativně plochému terénu se jedná o lehkých 15 km. Zde je odkaz na trasu. Trasa začíná v parku Merchwart liget, kde je též umístěna venkovní workout posilovna.

Posléze budete procházet ulicemi směrem nahoru. Co vás možná zaujme, je klid a ticho, které tu panuje v porovnání s Peštěm. Jelikož jsou v této oblasti umístěny ambasády a velvyslanci zřejmě v této čtvrti bydlí, zahlédnete auta s modrou poznávací značkou. Modrá poznávací značka, a to i u nás v ČR značí, že se jedná o diplomata. Někdy tyto značky mají na sobě též napsáno CD, CC či D.

Po 4,4 kilometrech od počátku vaší trasy odbočíte doleva do menšího lesního parku, kde se vám přibližně v polovině naskytne pohled na skalní útvar Kőkapu, ale též zamřížovanou jeskyni, kterou bezdomovci částečně odmřížovali, aby mohli vevnitř spát. Pokud zrovna nikdo nebude doma, jeskyně je asi 6 metrů dlouhá a ideální jako přístřešek při dešti. Pokud budete mít štěstí, a někdo doma bude, možná si najdete nového kamaráda.

Na konci této krátké procházky lesním parkem se dostanete k vyhlídkovému místu Rudas vasasztal (Rudoš vašastal), kde je možné zahlédnout budovu (lehce rozpoznatelná díky své velikosti a historičnosti) maďarské národní rozvědky (Special service for National Security).

Po této kratší zelené části opět budete procházet mezi domy a zanedlouho se dostanete již zcela mimo Budapešť do přírody.

Zbytek trasy již vede mírným pohořím a po cestě potkáte dvě vyhlídková místa. První z nich je Károly Káan rozhledna na hoře Nagy-Hárs-hegy (454 m. n. m.) Dále pozůstatky kláštera (Monastery of St Lawrence at Buda) a poté druhou vyhlídkovou věž (Alžbětina vyhlídková věž) na hoře János Hegy (527 m. n. m.) Tato věž je pojmenována po Alžbětě Bavorské (Sisi), která toto místo v roce 1882 navštívila. Jejím manželem byl František Josef I. János Hegy je nejvyšší bod Budapeště.

Hned za vyhlídkou je občerstvovací místo, kde je možné si dát něco k jídlu. Této zelené přírody využívají hodně místní lidé k piknikům, grilování, setkávání, ale též jízdě na kole.

Já osobně jsem využil občerstvení trochu dále, a to v oblasti Normafa, kterou budete míjet na 13,6 km. Zde je možné si dát langoš s přírodním bio džusem.

Poslední část trasy vede kolem úzkokolejky (760 mm), která je součástí Dětské železnice (Gyermekvasút). Jedná se o 11,7 km dlouho železnici, která je kromě strojvedoucích obsluhována dětmi, a to pro edukační účely. Tato železnice je v provozu každý den a časy odjezdů můžete najít zde.

Je to pro děti, kteří se zajímají o železnici a pouze ti nejlepší a nejchytřejší se zde dostanou. Nabízí jim to možnost vyzkoušet si práci na dráze. Jedná se o nejdelší úzkokolejnou trať provozovanou dětmi jako koníček a tento rekord je zapsán v Guinessově knize rekordů. Proč je tak dlouhá? Protože v začátcích komunismu se představitelé Maďarska chtěli blýsknout v Moskvě u Stalina a získat si ho, a tak ji postavili největší a nejdelší.

Konec túry (14,9 km) je u stanice úzkokolejky Széchenyihegy. Zde když odbočíte vlevo se dostanete k nástupní stanici tramvaje č. 60 (Fogaskerekű vasút), která je součástí standardního MHD v Budapešti. Jedná se o ozubnicovou dráhu, kdy uprostřed je vedena tramvaj po ozubeném kolu. Je to z toho důvodu, že na dráze je 10 % stoupání a klesání. Kdyby tam ozubnicová dráha nebyla, tramvaj by se nerozjela anebo by sklouzla dolů.

Je to krásné svezení, jelikož se jedná o raritu. Ovšem na každodenní dojíždění to díky neustálému třepání a vibracím není. Pokud teda vaším cílem není shodit nějaké to kilo nebo máte vibrace rádi.

Orbán a jeho diktatura

Kdybychom si rozdělili diktaturu na různé úrovně bylo by to asi nějak jako níže popsané:

První úroveň je, že o vládnoucí vrstvě můžete říkat, co chcete a nikdo vás neupozorní na to, že je to nevhodné (evropské země).

Druhá úroveň je, že když chcete diskutovat vládnoucí vrstvu a říkáte o nich špatné věci, někdo vás upozorní, že byste se mohli za to dostat do problémů, kdyby vás slyšeli lidé kolem. Zároveň si vládnoucí vrstva staví sochy sami sebe a pojmenovává ulice podle sebe. To jde ruku v ruce s tím, že obyčejné potřeby lidí nejsou financovány.

Třetí úroveň je, že pouze mluvíte o vládnoucí vrstvě v jakémkoliv světle a někdo vás upozorní na to, že byste si to měli nechat pro sebe a že byste se mohli dostat do velkých problémů, kdyby vás někdo slyšel.

Čtvrtá úroveň je, že potom, co mluvíte špatně o vládnoucí vrstvě, skončíte ve vězení. Většinou s dopomocí vašeho milého souseda, udavače, který si chce šplhnout (komunismus).

Pátá úroveň je, že poté co mluvíte špatně o vládnoucí vrstvě, omylem vypadnete z 10. patra paneláku skrze zamřížované okno a režim to bude nazývat sebevražda. Stále si o tom lidé mohou povídat a jsou kriticky schopni nad tímto uvažovat jako nad útlakem a diktaturou.

Šestá úroveň je, že poté co mluvíte špatně o vládnoucí vrstvě, omylem vypadnete z 10. patra paneláku skrze zamřížované okno a nikdo o tom mluvit nebude.  

Sedmá nejvyšší úroveň je, že obyvatelé takové země jsou indoktrinováni po desetiletí a nejsou si schopni uvědomit, že se jedná o diktaturu. Neuvažují o tom a neuvědomují si to. Jedná se o dokonalou diktaturu. Lidé nejsou schopni vlastního kritického posouzení.

Na které úrovni je Viktor Orbán, diktátor podle Jean-Claude Junckera (bývalý předseda Evropské komise)?

V průběhu mého pobytu sami Maďaři otevřeli toto téma a negativně hovořili o určitých jeho pravidlech a centralizaci. Tyto lidi jsem poté viděl znovu, tudíž z 10. patra nevypadli. Též, když jsem se na Viktora Orbána dotazoval, nebyl jsem upozorněn na to, že bych o tom neměl mluvit a že by se mi mohlo něco stát.

Na kopci v oblasti Budínského hradu se staví nové parlamentní budovy ve stejném stylu, jako v 18. a 19. století a Orbán tam plánuje přesunout další ministerstva. To trochu smrdí velikášstvím a tím, že by se jejich vládnoucí vrstva chtěla cítit znovu jako králové. Jako ve středověku.

Celkově si ale myslím, že mediální obraz Orbánova Maďarska je zveličený.

Co se změnilo k horšímu a lepšímu za 10 let

MHD se rozhodně zlepšilo k lepšímu, a to i díky aplikaci BudapestGo. Stejně tak jako množství informací o Budapešti, které jsou dostupné pro turisty. I když jsem převážně narazil na dobré a nápomocné jednání Maďarů. Musím říct, že obchodech a restauracích se to zhoršilo v porovnání s dobou před 10 lety. To si ovšem myslím, že je celosvětový fenomén nebo změna toho, jak vnímám okolí.

Závěr

Závěrem chci napsat, že Budapešť rozhodně stojí za navštívení. Vychutnávat si pohled na historické budovy, jídlo a celkově pomalejší způsob života než v jiných evropských metropolích.

Zde je dostupná mapa turistických bodů, které byly zmíněny v tomto textu včetně pěší trasy.

Jaké vy máte zkušenosti, zážitky z Budapeště a co byste mohli ostatním doporučit navštívit?

Maďarsko-český slovník

MaďarskyVýslovnostPřeklad
Jó napotJó napotDobrý den
SziaSiaAhoj
KöszönömKosonomDěkuji
KéremKéremProsím (odpovědí na děkuji).
KérekKérekProsím (Když vy někoho o něco žádáte.)
egy, kettő, három … … gulyás(t) kérek, … sör(t) kérek, … lángos(t) kérek.  Eď, ketó, három … … gujášt kérek, … šort kérek, … lángošt kérek.Jeden, dva, tři … … guláš/guláše prosím, … pivo/piva prosím, … langoš / langoše prosím.
Když uvidíte něco v obchodě například kávé (káva). Tak přidáte na konec -t (kávét). Jako v příkladech výše. Tak z podst. jm. uděláte předmět ve věte.
IgenIgenAno
NemNemNe
Nem tudomNem tudomNerozumím vám.
Angolul és csehül beszélekAngolul éš čehul beszékel.Mluvím anglicky a česky.  
Milyen nyelven beszél(sz)?Mijen nělven besél?Jakými jazyky mluvíte?
BocsánatBočánotPromiňte prosím / Z dovolením prosím.
ViszontlátásraVisontlátášraNashledanou

Břetislav Sobek

Jsem Břetislav Sobek. Jsem zvědavý a novému nerozumím, proto se ptám a poté to sepisuji a uveřejňuji.

Napsal jsem stovky e-mailů do redakcí novin. Jednou mi odpověděli s tím, že když chci psát, mám si jít vystudovat žurnalistiku, včetně odkazu na správnou fakultu. Tam se to prý naučím.

Jiní mi odpověděli s tím, že si domnívají, že jsem PR manažer politické strany. Já jsem chtěl pouze sdělit informace občanům, aby se jim žilo lépe.

Do Syndikátu novinářů mě nepřijali a nebyli schopni ani vysvětlit proč, stejně jako dalším desítkám kandidátů.

A proto jsem se rozhodl, že si založím svůj vlastní magazín a jmenuji sám sebe šéfredaktorem.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

Don't Miss