Na výstavě John Wehrheim: Paradise Lost v Praze
Na výstavě John Wehrheim: Paradise Lost v Praze

Bájný svět hippies a John Wehrheim v Praze

23/10/2022

V Galerii hlavního města Prahy právě probíhá výstava John Wehrheim: Paradise Lost. Ukazuje svět hippies ze 70. let, kdy se snažili utéct tehdy striktním společenským normám, válce proti Vietnamu a brutálním zásahům policie proti nim jakožto protestujícím v USA.

Výstava probíhá od 12. 10. 2022 do 8. 1. 2023.

O Johnu Wehrheimovi

John Wehrheim je fotograf, který pracoval pro National Geographic. Na ostrov Kauai na Havajských ostrovech se dostal v rámci své práce pro Kauai Historical Society and State Foundation on Culture and Arts. Pro ně fotografoval architekturu z doby plantáží a její obyvatele. V rámci této práce se dostal do komunity hippies v Taylor Campu, kterou fotografoval od roku 1972.

Taylor Camp

Taylor Camp byla osada hippies, která byla založena v roce 1969 na ostrově Kauai na Havajských ostrovech. V průběhu své existence byla převážně potravinově soběstačná. Její osadníci si sami pěstovali svou zeleninu a lovili ryby. Ve svém největším rozkvětu měla okolo 120 obyvatel. Nakonec byla zlikvidována policií kvůli tomu, aby tento pozemek udělal místo pro národní park. Z osady byli vystěhováni její poslední obyvatelé v roce 1977 zásahem policie. Po tomto zásahu zůstalo toto místo ležet ladem.

V Taylor Campu žili lidé, kteří byli v USA stíháni za potulku a postupně se zde shromažďovali volnomyšlenkáři, surfaři a veteráni z Vietnamu. Žili v domech v korunách stromů, které si sami vybudovali. Jeden z obyvatel byl vystudovaný architekt, ten je navrhl.

Impozantní kolekce fotografií decentně uspořádaná

Tipoval bych, že okolo 100 snímků je rozmístěno v 2. a 3. patře galerie. Fotografie jsou zaskleny v elegantních rámečcích. V rámci celkového prostoru galerie jsou vzdušně uspořádány a tak akorát nasvíceny. Celý prostor působí otevřeně a jednoduše a tím dává možnost návštěvníkovi se plně soustředit a vychutnávat si jednotlivé snímky a doslova se do nich ponořit a stát je jejich součástí.

V každém patře ne-li místnosti je přítomen personál, který vám pomůže s vašimi otázkami.

Oči a výrazy v obličejích, které k vám promlouvají

Z výrazů obličejů obyvatel Taylor Campu vyzařovalo nesmírně veliké množství emocí a vnitřní síly. Pocity, které se linuly do mého srdce by se daly vyjádřit těmito slovy: naplnění, osobnosti, nahota, lidé s charakterem, drogy, radost a volnost, soběstačnost a svázanost s pravidly.

Zcela opak každodenní reality a „obyčejných“ lidí, které denně potkáme ráno v MHD dojíždějících do práce. Šlo vidět, že to byly osobnosti sami o sobě, které vyčnívaly z průměru tehdejší společnosti. Dnes by jejich chování bylo považováno za něco standardního, neboť odkaz hippies ovlivnil dnešní dobu.

Kdysi jsem ve vlaku potkal skupinu holek. Působili na mě stejným dojmem jako lidé na fotografiích Johna Wehrheima. V každé z nich jsem viděl talent a osobitého ducha, který z nich dělal výjimečné lidi. Po chvíli jsem zjistil, že chodí do Montessori školy, kde jejich přirozenost není zabíjena, ale podporována.

Narodíme se jako dokonalá koule. Poté začneme navštěvovat instituce, které se z nás snaží udělat kvádr. Na konci nejsme ani koule, ani kvádr. Nestojíme ani se nekutálíme. Proto vám doporučuji zajít na tuto výstavu, která vás vrátí pocitově do stavu, kdy jste byli koule a připomene vám sebe samé.

Promítání The Edge of Paradise

V rámci výstavy se v jedné z místností promítá dokumentární film The Edge of Paradise (2018). Tento film je ohlédnutím za Taylor Campem. Ve filmu účinkují původní obyvatelé Taylor Campu a hodnotí tuto zkušenost pohledem z roku 2018. Na jednu stranu jde na nich vidět, jak pro ně ta zkušenost byla obohacující (A jak by se někteří chtěli do té doby znovu vrátit.) Na druhou stranu ukazuje i negativní vliv na děti těchto původních osadníků.

Co je práce kurátora

Jakoukoliv výstavu má na starosti osoba nazvaná kurátor/ka. Její prací je domluvit sbírku s autorem, získat finance a vytvořit jak bude vypadat celá výstava.

Počet návštěvníků

Dva zaměstnanci galerie mi sdělili, že první den přišlo na výstavu okolo 270 návštěvníků a druhý den 167. Většinou to byli lidé, kteří se o tuto tematiku zajímají než jenom umělci. Podle jejich slov se jedná o dobrou návštěvnost.

Břetislav Sobek

Jsem Břetislav Sobek. Jsem zvědavý a novému nerozumím, proto se ptám a poté to sepisuji a uveřejňuji.

Napsal jsem stovky e-mailů do redakcí novin. Jednou mi odpověděli s tím, že když chci psát, mám si jít vystudovat žurnalistiku, včetně odkazu na správnou fakultu. Tam se to prý naučím.

Jiní mi odpověděli s tím, že si domnívají, že jsem PR manažer politické strany. Já jsem chtěl pouze sdělit informace občanům, aby se jim žilo lépe.

Do Syndikátu novinářů mě nepřijali a nebyli schopni ani vysvětlit proč, stejně jako dalším desítkám kandidátů.

A proto jsem se rozhodl, že si založím svůj vlastní magazín a jmenuji sám sebe šéfredaktorem.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

Don't Miss