Dnes a denně se často setkáváme s lidmi, obzvláště na manažerských pozicích, kteří kecají nesmysly takové, že i koňovi, který má o kolečko méně by připadali jako idioti (ignoranti). Jsou schopni nás rozhodit a dojde nám řeč. To poté vyústí v to, že začneme pochybovat o svých vlastních pravdách anebo hledat nedostatky sami na sobě. Ve skutečnosti jste se setkali s idiotem.
Druhá verze komunikačních neshod může nastat, když se setkáte s někým, kdo si nechá skákat do řeči, není schopen rozproudit diskuzi, neustále se omlouvá a vás to dovádí k šílenství.
Přesně pro takové případy je tu kniha od Petera Modlera, Jak mluvit s idioty. V originále se jmenuje Jak mluvit s ignoranty (Mit Ignoranten sprechen).
Na této knize oceňuji vysvětlení dvou komunikačních rovin a poté třech úrovních komunikace. Kniha jasně a jednoznačně vykládá na příkladech, kdy dochází k závadnému jednání a dává tipy jak tyto techniky odhalit a jak dále efektivně komunikovat.
Kniha vysvětluje, že existují dvě komunikační roviny. První z nich je vertikální (hierarchická). Lidé, kteří tuto rovinu používají jsou hierarchicky a teritoriálně orientování. U těchto lidí není možné hned přistoupit k věcné diskuzi, ale je třeba si vyjasnit pozice a jaký rajón komu patří. Když se podle autora dostanete s těmito lidmi do křížku a budete se z vašeho pohledu (horizontálně komunikující osoby) s nimi hádat, nebudou to brát jako vaši slabost, ale jako to, že máte hodnotu. V další komunikaci poté můžete přejít k věcné diskuzi. Těmto lidem nevadí, že firemní porada narazí do zdi a nic se nevyřeší.
Opakem je horizontálně komunikační rovina. Lidé, kteří tímto způsobem komunikují, rádi komunikují věcně. Jde jim o dosažení konsensu. Nejvíce nesnáší, když je ostatní neberou vážně a sami těmto situacím nerozumí. Když se taková osoba setká s hierarchicky komunikující osobou, bude si o něm myslet, že je to idiot.
Typickým příkladem může být porada, kde bude žena, jež zná svůj obor, prezentovat výsledky se svého oddělení. Někdo v zasedací místnosti bude neustále rušit a řekne magickou formulku: „Ty čísla nejsou správná.“ Vy se začnete ospravedlňovat a říkat mu, jak jste k nim dospěla. On zase odpoví: „Ty čísla nejsou správná.“ Tím vás demoralizuje a vy si myslíte, že to skutečně ví lépe než vy. Neví, hraje hierarchickou komunikační hru.
Dále kniha rozlišuje tři úrovně komunikace:
- High talk,
- Basic talk,
- Move talk.
High talk je styl mluvy, obzvláště vysokoškoláků, kteří rádi věcně argumentují a rádi dojdou v diskuzi k výsledku. Nic jiného, než akademickou formu diskuze neznají.
Basic talk, je úroveň, kdy už nejde o fakta či pravdu, ale komunikace se posouvá k různým formulkám anebo osobním narážkám.
Příkladem mohou být:
- „To co říkáte jsou nesmysly,“
- „Vy tady nejste žádný výjimečný případ…,“
- „Špatně jste se dneska vyspala, podle vašich neupravených vlasů.“
Nejnižší úrovní je move talk. V této úrovni je důležitá gestikulace a mimika, která dokáže do značné míry demoralizovat high talk mluvčího. Typickým příkladem může být vyvracení oči v sloup, kroucení hlavou a jiné.
Kniha vysvětluje, že pokud se diskuze dostane z věcné roviny (high talk) na nevěcnou (basic talk), není možné proti tomu dále argumentovat silnými argumenty, ale pouze argumenty stejného kalibru.
Tyto formy komunikace jsou obsáhle v knize vysvětleny a umožňují vám nahlédnout do tajů nedorozumění mezi lidmi, kteří mluví v rozdílných komunikačních rovinách a různou úrovní.
V čem kniha trochu pokulhává je více praktických rad a cvičení na testování pohotových reakcí a příliš moc Trumpa, Hillary Clintonové a nějakých německých Horstů, co hodně v parlamentu hulákají. Trump je v knize ukázán jako vrchol hierarchicky (vertikálně) chovajícího se člověka, který používá ke komunikaci gestikulační úroveň (move talk) a nebo basic talk.
Samotná kniha tímto tak trochu přispívá k zvěčnění památky bývalého amerického prezidenta s hárem zlatého bažanta. Takový zlatý bažant v tomto případě nepatří k mikrofonu, ale do míst, kde toto zvíře nikdo neuslyší.
Nicméně nejedná se o příliš veliké množství (Trumpa atd.) v porovnání s knihou Proč si nerozumíme (Malcom Gladwell). V této knize bohužel bylo více exkrementů, než v septiku, který nikdo pár let nečistil.
Tuto knihu doporučuji k zakoupení.
