Daniel Hlobil je kovář. Svou kovárnu, Hamerský mlýn, která leží vedle cyklostezky z Brna do Bílovic nad Svitavou postupně rekonstruuje. Na začátku tu byly pouze výčnělky zdí jako u zříceny hradu. Dnes je celá hlavní budova postavena.
Vždy ho fascinoval oheň a jako malý kutal první výtvory v kamnech u sebe doma.
V rozhovoru vysvětluje, jak se dá vykovat hřebík a co vše obnáší řemeslo kováře. Umožní nám nahlédnout do jeho života na samotě a též jaké má plány s mlýnem do budoucnosti.
Samotná budova má dlouhou historii a měnila mnohokrát majitele a po příchodu komunismu se na této budově také vyřádili pionýři, odvozem vzácných průmyslových strojů koželužny do kovošrotu.
1) Jaká byla vaše životní cesta ke kovářství?
Líbili se mě nejdříve pohádky, pak středověk, rytíři a věci co k tomu patří. Mým snem bylo vlastnit hrad a ten si stylově zařídit nebo aspoň malý stylový kamrlík, kde budu bydlet. Chtěl jsem si plno věcí vyrobit a vykovat. Chtěl jsem dělat historický šerm, ale sešlo z toho. Navíc se mě vždycky líbily umělecké věci. Líbilo se mi, jak byly hrady a zámky krásně umělecky zpracované, že to nebyli lidé, kteří měli jenom moc a peníze, ale měli také vkus a určitý rozhled.
Navíc jsem zjistil, že jsem si docela rád kreslil a maloval a lepil modely. Vždycky ta práce a trochu toho řemesla se mi líbilo. Dodneška mě láká také sochařina.
Kdo vám s kovařinou na začátku pomohl?
Mě s tím nikdo nepomáhal. Já jsem si v kamnech rozžhavoval na koksu železo a začal jsem do toho bušit. Miluji oheň, ale také vodu.
Koksová kamna jsme měli na chatě. Byl jsem fascinovaný, jak je železo do ruda rozžhavené nebo doběla, když na to přijde. Poté se dá pěkně tvarovat. Aji jsem si potom za pomoci ventilátoru uplácal pec.
Miloval jsem oheň tak, že jsem si ho od nějakých 5 let pořád stavěl různé pece. Nejdříve to byly sporáky, kde se vařilo jídlo. Poté jsem zjistil, že se dá též vypalovat hlína. To mě také bavilo. Pak převážil ten kov.
Baví mě dělat se dřevem, kovem a hlínou. Rád skládám z kamene kamenné zdi.
Proč kovařina?
Protože tohle řemeslo má další přidanou hodnotu a to, že dokáže vyrobit nástroje do všech dalších řemesel a přípravky.
2) Kde jste koval předtím, než jste zakoupil Hamerský mlýn?
V Brně-Žabovřeskách. Měl jsem tam prostory v pronájmu.
Jak se to odlišovalo oproti aktuálnímu Hamerskému mlýnu, kde jste teď?
V první řadě jsem to tady ještě nedotáhl tak, jak jsem to měl v Žabovřeskách (Hamerský mlýn se rekonstruuje, pozn. red.), v takovém komfortu a pohodlí. Zřejmě proto, že tam jsem budoval jenom dílnu už v nějakých prostorech, které stály. Tady naopak buduji prostory, ve kterých to má být. Stavbu jsem si vymyslel možná trochu více složitou. Také jsem si chtěl spoustu řemesel na této stavbě vyzkoušet. Tudíž to trvá a musel jsem improvizovat. Jsou tady věci, které jsou lepší, než jsem měl v Žabovřeskách. Mám svářečku se svařovacím stolem v jedné místnosti s kovárnou, což jsem v Žabovřeskách neměl, ale měl jsem tam mnohem větší prostory.
3) V jaké stavu byl mlýn, když jste ho zakoupil?
Koupil jsem ho s přidanou hodnotou, s bezdomovcem. Byly tady dvě chaty. V jedné bydlel ten bezdomovec a další chata byla vypálena. Byli tady feťáci. V místech, kde zhruba sedíme, byl popel a podlaha byla původně o 50 cm níže. Všechno jsem to zavezl hlínou z výkopu, který jsem tu dělal.
Ty klenby, co tu vidíme nad sebou, to tady bylo?
Ne, to nemělo žádnou střechu. Byly to jenom zdi.
Bylo to jako zřícenina hradu?
Ano, já jsem se shlédl v těch klenbách v kovárně ve filmu Je třeba zabít Sekala. Ta kovárna pod těmi klenbami byla úžasná. Já jsem spíš člověk horkokrevný a klenba chrání člověka v létě před velkým slunečním žárem a horkem. Navíc tlumí hluk atd.
4) Co všechno jste doposud na mlýnu opravil?
To je věc! Na to jsem zapomněl, že neumím na tuhle otázku úplně dobře odpovědět.
Zřejmě ty klenby, podlaha…
Já jsem hodně dobudoval, co tady chybělo. Moc věcí k opravování tu nebylo. Pravda, dostavěly se stropy, které tady nebyly. Zvyšovala se podlaha, rozšiřoval se prostor na dílnu. Byl původně menší. Postavily se střechy. Jak říkám, byly tu jenom zdi a bylo to tu vypálené.
5) Co všechno ještě zbývá na mlýnu opravit?
Paradoxně to nejstěžejnější – vodní dílo. Je tu stále staré původní vodní kolo.
Nejde to zatím úplně vidět, neboť tu mám součástky, ale nové kolo je v podstatě vyrobeno. Původní pohon tu byl erwartovým řetězem, který jednak dělal randál a z hlediska dlouhodobosti není tento typ řetězu moc praktický a musí se hodně mazat.
Budou tady palečnicová kola ze mlýna. Jsou to litinové komponenty zasazené do dubových, habrových nebo akátových palců, což jsou ty samotná ozubená kola. Jedno kolo je vždy celo litinové. Druhé je litinový rám, do kterého jsou osazeny dřevěné palce a má to vlastnost, že to dřevo nedělá takový rámus, když běží a když se o sebe litina se dřevem tře.
Kdyby se stal nějaký problém v tom soukolí, někde se něco zaseklo, tak se stane jenom to, že se ulomí 2-3 dřevěné palce a vodní kolo se protočí. V další soukolí se nestane žádná horší havárie.
Palečnicové kolo je na stejné hřídeli jako vodní kolo.
Je vlastně přenosová soustava převodovkou?
Ano, řekl jste to výborně. Je to v podstatě obrovská převodovka. To není jediné palečnicové kolo. Je to soustava čtyř kol. Jsou to vlastně dva převody vedle sebe.
Na minulé návštěvě jsme se dívali, že tu máte tyč, která otáčí stroji (stroje na opracovávání materiálů, pozn. red.). Vodní dílo budete mít na výrobu elektrické energie nebo na pohon této tyče?
Dohromady.
Kolik je takové kolo schopno vyrobit elektřiny? Jde s tím vše okolo kontinuálně napájet?
Rád bych tady časem měl ještě vodní motor nebo další kolo. Původně jsem chtěl jedno kolo, ale chci udělat dvě z toho důvodu, že Svitava hodně kolísá v posledních letech. Takže v době sucha mi pojede jenom 1. Jedno kolo by mělo zhruba vyrobit 10 kW.
To mě překvapuje, já jsem se domníval, že mlýnské kolo potřebuje silný proud vody.
Ten spád, který tu dnes je, je asi poloviční oproti spádu, který tady byl původně. Já to samozřejmě musím obnovit na původní spád.
To znamená, že vykopete v řece větší díru?
Ne, musí se opravit zbytky splavu, které jsou ještě dnes patrné v řece. Bude to jiné, protože minulé vodní dílo, co tady bylo, mělo jenom dlouhý dřevěný rám přišroubovaný ke kamenům.
Dnes tu bude železobetonový práh, na kterém bude gumový vak, který bude plněný vodou a ovládaný ovládací šachtou. Princip spojitých nádob zkráceně řečeno.
To už máte vše navrhnuté a víte, jaký bude finální stav?
No, trvalo to nějakých 7 let. Ještě jsem zjistil nějaké chyby, tudíž to celkem trvalo 9 let.
6) Jaká je historie Hamerského mlýnu?
Už v roce 1820 je tu zmínka o nějakém domě. To se týká toho, který je zbořený. Časem jsem ho dokoupil. Je v zadní části pozemku.
Julius Kovář začal na tomto místě budovat dílnu okolo roku 1882. Popravdě řečeno jsem toho hodně přestavěl. Původní stavba byla jednoduchá s pultovou střechou směrem k řece, s tím, že to byla v té době pouze dílna.
V minulosti tady došlo k dostavbě koželužny. Té jsem tu nechal málo a nejde to vidět. Nebylo to tak esteticky zajímavé.
Vrátím se k historii. V 1882 Julius Kovář zde zbudoval dílnu na výrobu ozubených koleček. Později zbudovali pilníkárnu. Někdy v 30. letech 20. století to prodali panu Ilrajnovi, který tady provozoval hospodu.
On byl z Pozořic a bydlel tu se svou ženou. Žena mu umřela. Pak si vzal jinou ženu a z prvního manželství měl ještě jedno dítě, které zbylo. Poté umřel i pan Ilrajn. Jeho druhá žena s malým synem se potom provdala za česko-francouzského legionáře, Tencla, který tady těšně před 2. světovou válkou začal budovat koželužnu. Spolu s tím zřejmě dále fungovala ta hospoda. Poté Pohlovi (další majitelé, pozn. red.) okolo roku 1938 tento komplex koupili. Koupili ho od zaměstnance Živnobanky, také s příjmením Kovář.
V té době zde byla stoletá povodeň. Po dostavbě koželužny ji začali provozovat. Fungovala pouze 10 let, ale za tu dobu se tu udělalo hodně práce a v průběhu této doby se toto místo hodně zvelebilo.
Myslíte, že dělali zakázky pro armádu?
Zřejmě to prosperovalo. Na původních fotografiích byla pouze konstrukce z pár železných vinglů a lopatky byly zvlášť a zbytek byl dřevěný. Teď je tu železné kolo, které má dva disky ze silného plechu a je kovové.
Mě to sdělila paní Hlobilová (dcera rodiny Pohlů, pozn. red.), že si ho nechali vyrábět v Královopolské strojírně.
Pro druhé železné kolo z Královopolské strojírny zde zbudovali robustní betonový futrál (masa hmoty okolo železného vodního kola pozn. red.). V konkrétní terminologii vodních děl se tomu říká lednice. Když byl led, tak tam ho nejvíce bylo po zimě. Dům, který byl vedle též hodně rozestavěli.
Za 2. sv. války zde spadla německá stíhačka. Nevím, zdali to mělo s tím souvislost nebo ne, ale pana Pohla vyslýchalo také gestapo. Tady v lese jsou různé stopy po partyzánech.
Docela ostře ho mučili a on byl potom po válce dost nemocný. V roce 1948 kdy to obsadili vítězní komunisté výroba defacto skončila a stroje byly odvezeny pionýry do kovošrotu. Ovšem výroba elektrického proudu vodním kolem fungovala někdy do začátku 60. lež, než sem byla dovedena elektřina. Před elektrifikací kolo vyrábělo elektřinu pro chaty, které stojí naproti.
Po elektrifikaci vodní kolo ztratilo zcela svůj smysl.
Za komunistu se o tu budovu nikdo nestaral?
V podstatě to chátralo. Okolo roku 1968 došlo k prodeji. Pan Pohl umřel na začátku 60 let. Mladá paní Pohlová se poté provdala za nějakého pana Hlobila a oni se pak rozhodli, že si postaví dům ve Šlapanicích a tohle prodali.
Prodalo se to tím způsobem, že se to rozdělilo. Oni si původně chtěli nechat část na chatu a část prodat. Z nějakého důvodu to, ale zůstalo notářovi. Tímto zde Pohlovi skončili definitivně.
Čili to nikdy nevlastnil stát, vždycky to mělo soukromého majitele?
Vždycky. Jediný zásah státu bylo odvezení strojů koželužny do kovošrotu.
Co se dělo po revoluci?
Od toho notáře se dostalo k nějakým Králíkům a ve finále to mělo 5 majitelů. Byly tu dvě chaty a mezi nimi dvorek.
7) Jaké měla budova v minulosti technické vychytávky?
Jediné co bylo zajímavé byl způsob hnaní vodního kola. Byla to technická zajímavost. Nicméně z hlediska efektivnosti a výroby el. energie to takový zázrak nebyl. Byl zde využit erwartův řetěz. Nevýhodou řetězových pohonů je to, že se časem řetěz uvolní jako na kole. Jak se řetěz sjede, začne za chvilku přeskakovat přes ozubené kola. Výhoda byla, že na poměrně malém spádu, okolo 1 m…
Co znamená spád?
Spád se rovná rozdílu hladin. Bez toho žádné vodní dílo nemůže fungovat. Teoreticky může též hnát proud vody, ale ten proud vody vychází ze spádu na nějakém větším úseku řeky. Takže ve finále je to zase spád, protože voda se bez spádu pohybovat nemůže.
Voda padá dolů a pohání kolo.
Když nemá spád tak se stane jezero nebo moře.
8) Kromě vás, kdo vám ještě pomáhá dát Hamerský mlýn do pořádku?
Pomáhá mi velká část blízké rodiny. Můj taťka, strýc a v podstatě jsme se do toho obuli celá rodina a plus ještě kamarádi a známí.
9) Jaké nástroje a jaký materiál je potřeba pro vykování výsledku? Třeba toho, co tu máte aktuálně rozděláno.
Konkrétně tento kus má nahoře skleněnou misku, která vypadá jako květ. Je to plastika do zahrady a zároveň to slouží jako pítko pro ptáky. To je umístěno v kovovém stojanu. Vyráběl jsem to ze čtyř hranu. Většinou to dělám ze zbytků, které mi zbydou z nějaké větší zakázky.
To je ocel nebo co je to za kov?
Je to ocel. Dnes se už čisté železo moc nenajde nebo se nevyrábí, protože samo o sobě železo nemá dobré mechanické vlastnosti. I když na kování je čisté železo výborné, protože nemá svou měkkostí daleko k mědi. Ovšem nemá dobré pevnostní a mechanické vlastnosti. Z toho důvodu dnes se i té nejobyčejnější oceli říká ocel a ne železo, protože je tam nějaké procento uhlíku, který ho zpevňuje. Poté má lepší vlastnosti jako pevnost. Dnes je vše třída 11, i ty nejobyčejnější oceli. Máloco je čisté železo.
Ono též vyrobit čisté železo je složité, protože vždycky jsou tam nějaké příměsi. I v přírodě.
Třída 10 by mělo být čisté železo. Dnes se to kategorizuje jako elektroocel. To, co se používá na hromosvody je skoro čisté železo.
Čisté železo ani nezkoroduje. Ono si tedy neudrží stříbrolesklou barvu, ale zhnědne. Ta oxidace dál nejde. Takže, když je hodně čisté železo tak je defacto odolné vůči korozi.
Čím více uhlíku je v železe, tím více koroduje. Některé železa jsou s legurami. To mohou být i kovy anebo další prvky minerální, které v té oceli způsobují různé vlastnosti. Těmito vlastnostmi mohou být například otěruvzdornost. Leckdy se to nekryje s korozivzdorností i když jsou oceli žáruvzdorné a korozivzdorné a každá má své číslo na stupnici s třídami. Ta stupnice je od 10 do 19.
Mají různé materiály různou teplotu tání?
Určité rozdíly jsou, ale jsou v rámci +/- 100 °C. Jsou i oceli které se dají kout při poměrně malém rozmezí, že ani nesmí být moc zahřátý ani být málo nahřátý, jinak začnou praskat při tváření. Vyloženě technolog nejsem.
Kolik je teplota, kdy se dá ocel kout?
Tmavě červená je okolo 500-600 °C ve tmě. Do 900 °C je to stále tmavě červené. Od 900 °C to začíná oranžovět a kolem 1000 °C je to akorát na kutí, to je žluto-bílá barva.
Jakým způsobem jste ve výhních schopen kontrolovat a poznat tu správnou teplotu?
Okem, prostě vidím, že to je rozžhavené. Když někdy ohýbám železo, stačí tmavě červená nebo červená. Když překovávám nějaký tvar třeba čtyřhran na kulatinu a vyloženě se už mění tvar a síla toho kovu, tak to potřebuji nahřát těsně pod teplotu, kdy to začne hořet. To je okolo 1200-1300 °C. To tak jedna, dvě jiskřičky z toho vylítnou, a to ještě jde. Jak to začne hořet, tak se už vazba mezi železem a uhlíkem rozváže a materiál ztrácí většinu svých mechanických vlastností. To už je špatně. Těsně předtím, než ta teplota dojde k tomuto bodu se to nejlépe přetváří.
Regulací síly ohně a jak dlouho v něm tyč zůstane (čas) jsou proměnné, které regulují, jak moc ocel bude nahřátá. Například čtyřhran 50×50 mm bude trvat okolo 20 minut. Kulatina 10 mm je nahřátá skoro okamžitě, ani ne 1 minuta, když se to dá na plné pecky.
10) Popište mi proces kování, abych si mohl něco doma sám.
Uděláme hřebík. Na hřebíku jsou prováděny všechny kovářské operace. Máme kulatinu o průměru 10 mm. Materiál se nejdříve osadí. Osazení znamená zúžení na jiný profil. V tomto případě to znamená na čtyřhran 4×4 mm. K tomu použiji hranu kovadliny a kladivo.
Na hraně kovadliny se vyková špička. Poté na jejím rohu odkovávám do délky (natahuji).
Tento postup se dá prohodit. Nejdříve se může odkovat do délky a poté vykovat špička.
Poté se nechá u vytažené části kus původního materiálu (10mm kulatina). Na utince (nástroj podobající se klínu na odsekávání oceli, která se zasune do díry – zápustky v kovadlině pozn. red.) se to nasekne tak, aby to drželo jenom na vlásku.
Následně se osazená část kulatiny, která má 4×4 mm strčí do hřebovnice, která se posadí na zápustkovou díru v kovadlině. Do toho protáhnu (zastrčí, pozn. red.) to osazení (nataženou ocelovou tyč, pozn. red.). To už vypadá trochu jako hřebík, akorát ještě nemá hlavičku. Není ještě rozpláclá. Pak se odlomí ta kulatina, kterou držím v hřebovnici.
Vrch odlomené části, která je v hřebovnici roztluču kladivem a udělám hlavičku. Krátce zachladím ve vodě, hřebovnici i hřebík. To se od sebe uvolní a vyklepnu to na kovadlinu.
Vypadne hřebík.
11) Ve mlýně žijete na stálo. Jaká pozitiva a úskalí to obnáší?
Je tady trochu více prostoru a svobody než ve městě. Prostor v tom, že můžu někdy dělat do večera. Záměrně jsem to vybíral tak, aby v blízkém okolí nebyl žádný dům.
Úskalí je v tom, že co si člověk zapomene koupit ve městě a nevyrobím si to tady, tak se proto musím vrátit a je to obrovská ztráta času. To je nejvíce limitující.
I když je to vedle Brna, je to tady zašito v údolí, že do civilizace je to prostě ať chci nebo nechci nějaký kilometr. Má to samozřejmě svoje výhody, kvůli kterým jsem do toho šel, ale i nevýhody. Momentálně topení, časem bych chtěl topit elektřinou. Koncem zimy už toho má člověk dost.
Není tu vodovod. Jak se řeší problémy s vodou?
Je tu původní studna. Bohužel není pitná. Mám tu filtry, které ji vyčistí a stane se pitnou.
12) Jak vypadá jeden den/týden v životě kováře?
Aktuálně je to 10 % kovařina. Zbytek času strávím na opravách a činnostech souvisejících se stavbou a údržbou a také administrativa. Dokud neopravím vodní kolo, tak též topení dřevem mě zaměstnává.
Dále nákup materiálu, ale to není tak časově náročné. V dnešní době si objednám po internetu i s dopravou a dovezou to až sem.
Nemám ještě udělanou dopravu železa až k výrobním strojům. Bude se tu do budoucna dělat dráha železa. To znamená, že se doveze železo, položí se na nějaký regál nebo na nějaké místo a mělo by to ideálně po válečcích dojet ke stroji, kde se nadělí. Od tohoto stroje by se mělo dostat k jednotlivým dalším místům práce jako další stroje, kovadlina, výheň.
Teď dělení provádím na koleni venku.
13) Jak často u vás lidé zaklepou a co je zajímá nejvíce?
Někdy tady celý týden nikdo není a jsou pak dny, kdy se několik dní po sobě dveře netrhnou. Lidé se ptají, kdy tady bude občerstvení a proč již není. Já vysvětluji, že se to plánuje.
Někdo přijde skutečně s tím, že to tady vypadá zajímavě a chce se podívat. Přijíždí tu též lidé, kteří mi přivezou materiál. Buď na stavbu nebo ke kování.
14) Kdo si u vás většinou objednává práci?
V tuhle chvíli spíše známí nebo lidé, co jdou kolem.
15) Kdybych si u vás něco chtěl udělat, jak bych měl postupovat?
Obrnit se trpělivostí, protože jsou tu věci, které se týkají stavby a ty jsou důležitější. V tom případě musím vše další odsunout a pracuji především na této stavbě.
Mluví do toho počasí paradoxně. Když je venku škaredě, pracuje se vevnitř.
Co se týče zakázek, mám poměrně dlouhé dodací lhůty.
Dá se použít váš kontakt na webové stránce pro spojení?
Ano, ten se dá použít (http://www.kovarovoudoli.cz/, pozn. red.).
16) Kdybyste nemusel řešit, jakým způsobem se živíte a kolik vyděláváte peněz na svou obživu, co byste ve svém životě dělal?
No, to je otázka. Jen mě teď nic nenapadá.
Kdybych nemusel řešit obživu vůbec, tak bych asi chtěl dělat sochařinu a chtěl bych dělat jenom krásné věci. Nehledě na to, co jak dlouho trvá. Prostě dělat to tak dlouho, dokud to nevytvořím. Třeba to vyhodit, když se to nepodaří a udělat to znovu.
