Majitelka obchodu s výtvarnými potřebami M-art-y v Praze-Dejvicích. Tato čtvrť je plná umělců a alternativních lidí. Jednou do jejího obchodu vběhl malý kluk. Za chvíli za ním přiběhla žena. Daly se spolu do řeči o dětech a malování. Až po dvou letech společného potkávání zjistila z plakátů po Praze, že se jedná o herečku, Petru Hřebejkovou.
Do obchodu také přišel nakupovat člověk v teplácích s vousem a trošku při těle. Svým oblékáním se do pražského prostředí nehodil. Došlo ke konverzaci o tom, jak se děti chovají na internetu. Sama má syna (12) a dceru (10). Ptal se jí, co si o této problematice myslí, o fenoménu internetu a co tam děti mohou dělat. Když se v obchodě objevil podruhé, zmínila dokument V síti. Po kratší konverzaci vyšlo najevo, že se jedná o Víta Klusáka.
Naproti svému obchodu měla rehabilitační středisko pro osoby, co mají problémy s drogami. Vedoucí tohoto střediska používala pro terapii lidí malování. Jedenkrát se v jejím obchodě objevil obrovský pán, potetovaný, který byl ve vězení za těžké ublížení na zdraví. Jako terapie mu pomáhala akvarelová kresba (vodovky, pozn. red.) Technika je to velice jemná a spíše pro ženy. Když jí řekl, že právě vyšel z basy, trošku v ní hrklo, neboť dodal „Jsem v pohodě, dokud se nenaštvu.“
Má syna, který je velmi aktivní a ve škole pokládá dotazy. Když měli policejní přednášku, zeptal se na konci, zdali si může zbraň potěžkat. Byla předvolána do školy, co to má jako znamenat. To se jí dělo celkem často. Paní učitelka si ji také zavolala a stěžovala si na to, že nejenom vyjadřuje svůj názor, ale že s tím strhne i celou třídu. Chvíli si vylévala své srdce a ona na to koukala, pak pronesla „No tak ho něčím zaujměte a uvidíte, že vás bude poslouchat.“ To byl konec diskuze.
Nečekaná setkání.
