Španělsko a Barcelona byla místa, kterým jsem se vždy vyhýbal, neboť má představa ze studijního pobytu o Španělech byla, že jsou to uzavřená komunita, která odmítá hovořit s jinými lidmi anglicky. Z toho důvodu jsem nechtěl jet do země, kde se nedozvím nic od místních lidí.
Dále jsem měl představu, že jsou to neorganizování lidé, kde vlaky mají siestu od 14:00 do 17:00 a vše je zpožděné. Jsou tyto představy založené na faktech nebo nesmyslech?
- O Španělsku, Barceloně a San Cugatu (tento článek)
- Zaragoza (Aragonie), zloději a rychlovlaky (2),
- Girona, Montserrat a grilovaný holub (3),
- Španělská kuchyně a celkové dojmy ze Španělska (4),
- Španělská výslovnost a slovník (5),
- Španělé, Katalánci, integrace cizinců a kapitalismus (6).
Pokud výše ještě není odkaz na daný článek, znamená to, že vydání článku bude teprve následovat. Vyčkejte prosím.
Tento článek, 1. ze série 6, podává všeobecné informace o Španělsku a Španělech, městu Barcelona a pěší túře do města San Cugat. Dále jsou zde informace o účtování v restauracích, jak se dopravovat po Barceloně a na konci o folklórním tanci Ball de bastons.
Na konci článku nalezte odkaz na mapu se všemi body zájmu zmíněnými v textu.
Jak je to vlastně se Španělskem?
Část států jsou z jednolitého národa (etnika) a jednoho hlavního jazyka s minimálním množstvím jiných národů či etnik. Typickým příkladem je Česká republika. Zde žiji Češi a mluví česky. Ne vždy tomu tak bylo. Za první republiky jsme též byli multietnický stát.
Naopak většina států obsahuje mnoho etnik, národů a jazyků. Spíše toto je standardem. Toto je též případ Španělska.
Španělsko se skládá ze 17 autonomních regionů. Každý region má vlastní parlament s různou úrovní delegovaných státní práv a povinností. Množství delegovaných práv je přímo úměrné národním tendencím v jednotlivých regionech.
Toto rozdělení vychází z minulosti, kdy Španělské království bylo složeno z více menších království. Tyto království dnes známe například jako regiony Katalánsko, Baskicko, Aragonie a jiné.
Každý z těchto regionů má svůj vlastní jazyk. Jeho používání v porovnání se španělštinou může být na různé úrovni. Například katalánština (až 9,2 milionu mluvčích) je využívána hodně a je rodným a hlavním jazykem Katalánců. Všechny veřejné nápisy jsou první v katalánštině, poté ve španělštině, a část nakonec v angličtině.
Naopak aragonština je využívaná pouze v jednom okrese na severu Aragonie (až 50 000 mluvčích).
Z toho plyne, že pohled zvenčí může být jako „to jedno Španělsko“. Ovšem pohled zvnitřku je: Více autonomních a etnicky různorodých malých etnik, jež jsou pod jednou mezinárodní identitou Španělska.
Barcelona
Barcelona je hlavním městem autonomního regionu Katalánsko. Jedná se o dost veliké město, které je známé obzvláště budovami, které navrhl Antoni Gaudí. Umístění těchto budou není ani na mapě třeba hledat, neboť tyto budovy poznáte podle houfů turistů, kteří stojí kolem. Do svých handsfree setů poté poslouchají výklad průvodkyně.
Barcelona je příjemné místo na procházení. Skoro každá budova je esteticky pěkná. Nejenom ty staré, ale též moderní architektura. Barcelona se skládá z mnoha čtvrtí a každá z nich má trouchu jinou architekturu. Mezi tyto čtvrti patří: Ciutat Vella, Eixample, Grácia, Sants-Montjuic a Sant-Marti.
Ciutat Vella je historická část města. Eixample je čtvrť, kde jsou ulice symetricky rozloženy podle návrhu Ildefonse Cerdy. Při takovém rozložení je tak nějak jasné, kam jdete.
V Barceloně je mnoho muzeí či galerií. Já jsem navštívil Centre de Cultura Contemporània de Barcelona (CCCB). Zde byla zrovna výstava Word Press Photo.
Je to výstava fotografií od fotoreportérů o událostech, které se staly za poslední rok. Hodně fotografií zobrazuje brutalitu lidí a režimů. Tyto fotografie se málokdy dostanou do mainstreamových médií, stejně jako skutečné informace. Například, že od začátku Izraelsko-palestinské války v Gaze zemřelo 94 novinářů, z toho 89 Palestinců a ani jeden novinář ze západu. Proč? Protože Izrael zakázal vstup do pásma Gazy jakýmkoliv novinářům ze západu [1], [2] a na fotografii níže.
V historické čtvrti Ciutat Vella můžete jít do kostela Santa Maria del Mar. Tento kostel byl postaven mezi roky 1329 a 1383.
Nikdy jsem se v architektonických slozích nevyznal. Ovšem tento je v gotickém stylu, stejně tak jako mnoho dalších kostelů ve Španělsku. Díky pohledu na takové kostely je možné si prakticky zapamatovat o jaký sloh se jedná. Jiný, který je lehce rozpoznatelný je Art Deco. Typickou budovou tohoto typu architektury je Kino Metropol v Olomouci. Typickým znakem jsou oblé tvary, které opravdu působí přátelsky oproti krabicovo-šedému designu za socialismu.
V Barceloně je mnoho tržišť s čerstvými potravinami. Například: La Boqueria nebo Mercat de la Llibertat. Zde je možné si koupit čerstvé ryby, zeleninu, ovoce ale též různé občerstvení, které je možné hned jíst. Je zajímavé, že na první pohled zde není mnoho supermarketů. Defacto si nevzpomínám, že bych nějaký viděl. Viděl jsem spíše spoustu malých soukromě vlastněných obchodů.
Kde chodí místní lidé
Barcelona mi chvílemi připomínala „Matrioška-style“ pražský turismus. Obzvláště, co se týká restaurací a suvenýrů. V kvalitě restaurací mohou být velké rozdíly. Kde ovšem chodí místní na jídlo a kde se dá dobře najíst? Jedná se o část čtvrti Sants-Montjuïc, která se nazývá el Poble-sec, jež se nachází hned za horou Montjuïc.
Toto je čtvrť, která není obložena turisty jako chlebíček od babičky. Španělé žijí velmi společensky a tomu je přizpůsobena jejich kuchyně mnoha chuťovek, které se jí k vínu při konverzaci.
Ve čtvrti el Poble-sec doporučuji navštívit Bota bar a PinchoJ bistro, které jsou skoro naproti sobě a nabízejí takové občerstvení.
Pokud by někdo měl chuť na něco ostřejšího může se stavit do Bagdád klubu. Budova mě zaujala, obzvláště název. Když jsem si Bagdád fotografoval, procházela kolem žena zahalená šátkem. Když mě uviděla, pousmála se. Vidím, že i konzervativně vypadající lidé mají smysl pro humor na takové téma.
Procházka v Sants-Montjuïc
Hora Montjuïc s hradem a část města, kde se též nachází plavecký bazén Piscina Municipal de Montjuïc s působivým pohledem na Barcelonu, nabízí ideální místo na procházku.
Na cestě podél pobřeží směrem na Gibraltar uvidíte průmyslové přístavní překladiště společně s výletními loděmi.
Jedna z výletních lodí od MSC vyfukovala tolik kouře ze svých dieselových motorů, že nad Barcelonou byl kouřový opar.
Co vás může zaujmout v této části města je možnost najít datlové palmy a dát si datli z přírody. Jsou malé, pouze na olíznutí, ovšem vlastnoručně posbírané v divoké přírodě.
Restaurace a účtování
V restauracích je třeba si dávat pozor, co máte na účtu. Spropitné se nedává automaticky a pouze, když jste spokojeni. Španělští restauratéři a kavárníci se ovšem informovali u Američanů a automaticky vám přičtou tuzér bez vašeho vědomí v domnění, že jste Američan, kde je zvykem dávat spropitné. V USA totiž vlastníci restaurací platí číšníkům tak málo (53 Kč/hodina), že dost velká část jejich platů jde z tuzérů.
Byl jsem v Café de l’Òpera, kde jsem při zaplacení nejdříve nedostal účet a informaci od číšníka, že celková cena s tuzérem je 17 €. Na to jsem ho požádal o účet. Podle účtu to bylo 15,4 €. To jsem mu řekl, a on že ano, je to tak.
Dal jsem mu 20 € bankovku, vrátil mi a zmizel. Začal jsem si přepočítávat kolik mi vrátil, a vrátil mi pouze 3 €. Poté jsem ho chtěl přivolat. Nějakou dobu to trvalo. Sdělil jsem mu, že mi nevrátil přesně. Poté mi konečně vrátil.
Toto se týkalo nejenom mě, ale i v jiných restauracích jsem viděl diskuze nad stavem účtů a spropitným v Barceloně.
Doprava po Barceloně
Barcelona a Katalánsko má hustou dopravní sít. Nejlepším a nejjednodušším prostředkem přesunu v Barceloně je metro. V každé stanici jsou automaty na jízdní doklady. Cena lístku pro jednu cestu je 2,55 €. Letiště Barcelona-El Prat je přímo připojeno metrem a lze se dostat do centra města. Rozdíl je v tom, že v tomto případě je třeba si koupit speciální letištní jízdní doklad za 5,5 €. Oba dva tyto doklady jsou dostupné ve všech automatech na lístky ve všech stanicích metra.
V metru jsem si všiml, že cestující spolu hodně konverzovali a nebylo zde naopak ticho rozléhající se jako v pohřebním sálu.
Túra do Sant Cugat
Sant Cugat del Vallés je město ležící směrem do vnitrozemí. Od Barcelony je odděleno lesem. Mezi Sant Cugat a Barcelonou je více pěších stezek, které jsou v délce okolo 15 km. Zde je odkaz na jednu z nich. Na těchto stezkách potkáte v drtivé většině místně žijící obyvatele, jelikož zde chodí na procházku.
Sant Cugat je město, o kterém jsem byl informován, že zde žijí bohatí lidé. Ve městě můžete navštívit klášter Sant Cugat a s ním společné Muzeum Sant Cugatu.
Po vstoupení do muzea je možné vidět vnitřní část kláštera. Pokud vám vyhládne, na náměstí Placa d’Octavia, které se nachází před klášterem navštivte restauraci La Bodega 1860. Tato restaurace měla výborná jídla, které podstatně převyšovala svou kvalitou a chutí restaurace na turistické ulici La Rambla v Barceloně.
Po dobrém jídle se můžete vydat po ulici Carrer de Santa Maria k nádraží Sant Cugat Centre. Z tohoto nádraží je možné osobním vlakem dojet zpět do Barcelony do Stanice Catalunya na náměstí Placa de Catalunya. Tento druh osobních vlaků je obsluhován společností FGC (Ferrocarrils de la Generalitat de Catalunya). Jízdní doklady je možné zakoupit v automatech na vlakové stanici. Zadáte cílovou stanci, v tomto případě do Barcelony – Placa de Catalunya a zaplatíte za lístek.
Ball de bastons
Když jsem zrovna byl v Sant Cugat, probíhal zde národní tanec s názvem Ball de bastons. Při tomto tanci jsou tanečníci a tanečnice oblečeni v místních krojích. V rukou drží hůlky / klacky ze dřeva, kterými při tanci bouchají o sebe a tím vytvářejí zvuk. Při tanci hrají na Šalmaj a Tabor flétnu / galoubet a ještě něco jako dudy.
Pokračování v dalším článku
Po tomto článku následuje článek o Zaragoze (Aragonie), zlodějích a rychlovlacích (2).
Zde je odkaz na všechny body zájmu popsané v článku.
