Rozhovor s Michaelou Šťastnou, malířkou obrazů se speciálním spirituálním a duševním nadhledem. Její obrazy vyjadřují pozitivismus a vyvolávají pocity duševního souznění.
Její galerie je na adrese:
Palackého 406
Bystřice pod Hostýnem, 768 61
s otevírací dobou PÁ, SO a NE od 14:00 do 17:00
1) Jak jste se dostala k malování?
Už od dětství jsem malovala. Byla jsem nejlepší na základní škole se svým spolužákem. V dětství jsem spíše kreslila a později jsem se přes různé techniky dostala až k olejomalbě na střední škole.
2) Jaké jsou techniky malování a jak jsou složité?
Olejomalba je složitější, nicméně je velmi kreativní. Můžete použít rozředěné barvy či můžete malovat pastózními barvami či se tam dá zakombinovat olej a tím dodáte obrazu šťavnatost a lesk.
3) Používají amatérští malíři většinou olejové malby?
Ne, většinou používají akryl. Je totiž pro většinu malířů finančně levnější a také s akrylem můžete malovat po několika minutách po nanesení. Kdežto s olejomalbou musíte čekat, až jedna vrstva zaschne (Zaschnutí trvá od dnů, přes měsíce až do úplného zaschnutí po roce., pozn. red.) U olejomalby si musíte nechat prostor na zrání obrazu. Poté nanášíte další a další vrstvy. Některé obrazy mám hotové až za rok.
4) Když zaschnutí trvá tak dlouhou dobu, jak je to s představivostí a s tím, že máte obraz v hlavě, ale vlastně nevidíte výsledek až do konce, není to složité?
Jsem sama překvapená, že to nějak vychází. Ve výsledku jsem nadšená. Nejsem ten typ, který by svůj obraz roztrhal. Trpělivě na něm pracuji. Obrazům klidně nechám čas. Některé z nich odložím i na několik měsíců a mezitím pracuji na těch, které mě osloví, s tím, že na nich mám pokračovat a ty ostatní zatím zrají. Někdy si obrazu nevšimnu několik měsíců a pak přijde ten vzhled a inspirace. Je to všechno pro mě o božské inspiraci, ta nálada, ten pocit, nebo si něco uvědomím, jak bych mohla pokračovat. Já si na ten na obraz hledím a říkám si, tak co s tebou? Já vůbec nevím jak dál a on mi třeba nějak odpoví, ne hned, ale až za nějakou dobu.
5) Studovala jste výtvarnictví?
Po střední škole jsem chvíli studovala propagační výtvarnictví. Bylo to spíše o grafických technikách, fotografiích a počítačové grafice. To mě vůbec nenaplňovalo, chtěla jsem se naučit olejomalbu. Studium jsem ukončila, a začala jsem tím, že jsem si půjčila knížky a prakticky začala malovat.
6) Myslíte, že je stěžejní vystudovat školu, proto, aby mohl člověk provádět nějaké řemeslo/profesi?
Ne, po setkání se Zdeňkem Hajným (český malíř, grafik a psycholog, pozn. red.) Pořádala jsem mu výstavu v roce 2012. Sdělil mi, že on sám nepotřeboval studovat, že se to učil sám. Vytvořil si vlastní techniku v abstraktním duchovním vyjádření a byl v tom velice úspěšný. Řekla jsem si, to je výborné, děkuji za radu, nepotřebuji studovat, naučím se to sama (smích, pozn. red.)
7) Kde berete inspiraci? Je to spojeno s vašimi emocemi?
Je to spojeno s mým prožíváním, musí se mě to dotknout a musím v tom já něco vidět a prožívat. Z toho důvodu bych nedovedla, neměla sílu něco studovat, dřít se, kde několik let kreslí studenti akty stále dokola. Trénují tím postavu. Mě by to nebavilo. Musí to prožívat má duše a musím s tím souznít a pak mi to jde samo. Zjišťuji, že když opakuji třeba březový háj nebo to dítě (malířka ukazuje na obrazy se své galerii, pozn. red.), že se mi technika lepší. Podělit se o prožitek z obrazů, to je vlastně na tom to nejkrásnější. To, když se v obraze někdo najde a souzní s ním.
8) Když teď mluvíme o prožívání a jak jsou emoce důležité pro život, aby byl člověk naplněný. Jaký máte názor, na to, že naše společnost je materialistická versus indická společnost (spirituální společnost) a že je v evropských zemích nedostatek emoční, dušení a spirituální stránky života?
Myslím, si, že naše společnost je zaměřená na výkon, na vydělávání peněz. Pro mě je tohle až druhořadé. Důležité je to materiálno jako dům, mít auto a mít tu hmotu kolem sebe. Ale pro mě je úspěch to, že jsem šťastná.
9) Jaké zaměstnání máte?
Teď už nemám žádné zaměstnání, založila jsem si galerii. Před nehodou (autonehoda, při níž zemřela část rodiny malířky, pozn. red.) jsem pracovala jako asistentka ředitele, administrativní práce – sekretářka v Holešově. Po autonehodě jsem se zaměřila na kulturní oblast a dělala jsem nejdříve průvodkyni v městské galerii. S tím souvisely i kulturní památky. Zde jsem se potkala se zajímavými lidmi. V Holešově je hodně sakrálních památek, včetně židovské synagogy, ve které jsem poslední dva roky prováděla. Jezdím tam i židé z Ameriky. Setkala jsem se tam úplně s jinými lidmi. Aktuálně mám vlastní galerii. Kdybych se měla zabývat jiným oborem, omezovalo by mě to v inspiraci při malování. Je těžké malovat, když jste rozpolcení.
10) Když jste mluvila o potkávání zajímavých, neobyčejných lidí. Jak si myslíte, že je důležité potkávat zajímavé lidi, kteří vás určitým způsobem osvítí. Obohacuje vás to?
Je to velmi krásné.
11) Kolik času jste trávila malováním a kolik času v zaměstnání? Omezovalo vás to?
Jenom ve dnech volna. Bylo to jenom zřídkakdy. Ano, cítila jsem se strašně omezena, protože jsem nemohla vyjádřit to, co má duše žila a to co chtěla vyjádřit. Teď je to pro mě i uzdravující, že to, co prožívám, se projeví hned.
12) Jaký vliv na vás měla autonehoda, při které vám zesnula část rodiny? Jak moc vás to změnilo?
Velmi, vlastně jsem nepřišla o polovinu, ale o celou rodinu. Můj otec nebyl účastníkem a on to neprožil jako my, utrpěl velké trauma. Přišel o manželku a o syna. Bral to odlišně a nedokázal se s tím smířit. Trvalo mi deset let se dostat z tohoto traumatu a musela jsem se odstěhovat z toho domu (dům, kde bydleli jako rodina, pozn. red.) a přivdala jsem se do Bystřice. Úplně mě to změnilo, neboť jsem ztratila svoji dřívější rodinu. Přišla jsem o hodně, ale jak se říká, to říká i můj manžel „Kde je ubráno, tam je přidáno.“ a právě u mě zesílila ta spiritualita.
13) Co byste dělala ve svém životě, kdybyste nemusela řešit to kolik peněz vyděláváte pro obživu?
Jako co bych dělala? No to bych dělala jedno a to samé, co dělám dosud.
Děkuji za rozhovor.
