Tento článek je poslední v sérii 6 článků o Španělsku a Katalánsku a pojednává o současném stavu ekonomických migrantů v Evropě. Dále pojednává o rozdílu mezi španělštinou a katalánštinou. Také zde rozebereme, jak si podnikatelé a někteří lidé pletou dobrovolnictví s prací zdarma (otročením) a kam může vést neregulovaný kapitalismus.
Na konci nastolíme jiný pohled na integraci cizinců do majoritní společnosti a proč nemusí nefunguje a jak by to mohlo fungovat (S přispěním vlastní sebereflexe a sebekritiky.)
- O Španělsku, Barceloně a San Cugatu (1)
- Zaragoza (Aragonie), zloději a rychlovlaky (2),
- Girona, Montserrat a grilovaný holub (3),
- Španělská kuchyně a celkové dojmy ze Španělska (4),
- Španělská výslovnost a slovník (5),
- Španělé, Katalánci, integrace cizinců a kapitalismus (tento článek).
RMS Titanic
V Barceloně jsem byl ubytován v hostelu, který byl mimo střed města. Hostel je typ ubytování, kde v jedné místnosti spí více lidí (4, 8 a někdy i 16). Hostel má též kuchyň, obývací místnost (společenskou místnost) a svým vybavením se spíše podobá místu setkávání lidí s možností přespání.
Tento hostel mě překvapil tím, že jsem se cítil jako ve 3. třídě v podpalubí Titanicu, kdy se chudí Evropané plavili do Ameriky za vidinou lepšího života. Dokonce i kóje s postelemi, kde lidé spali se tomu velmi podobaly. 90 % lidí, kteří přebývali v tomto hostelu byli ekonomičtí migranti z různých částí světa. Převážně z Latinské Ameriky, ale též z Nepálu či Afriky.
Až tohle mi ukázalo, že představa pevných hranic, kde za každými hranicemi bydlí jeden národ s jedním jazykem je spíše představa než realita. Skutečnost je taková, že aspoň posledních 15 až 20 let dochází k masivním přesunům obyvatelstva z jedné části světa do jiné. Toto se týká i Prahy.
Najdou zde tito lidé ovšem lepší život? Když se s nimi bavíte, dostávají velmi malou mzdu, někdy pod zákonem nařízenou minimální mzdu. Přesto část výplaty zasílají své rodině do zemí, ze kterých pocházejí.
Nepálec, který byl se mnou v hostelu, získal výplatu 900 € měsíčně v Barceloně. Minimální mzda ve Španělsku je 1080 €. Mzdu, jež získal je hluboko pod životní náklady v Barceloně. Dle Cost of living estimator při sdílení nájmu ve 3, mimo centrum města, jsou náklady na život 1 280 € za měsíc. Pokud by si pronajmul byt s 1 místností byly by životní náklady od 1 800 € až po 2 100 €.
Nový business model hostelů
Zatím jsme nic lepšího než regulovaný volný trh nabídky a poptávky jako systém nevymysleli. Štěpení jádra může být využito k výrobě elektřiny nebo ke shazování jaderných bomb na ty, kteří s něčím nesouhlasí.
I volný trh a kapitalismus může nabrat nebývale divoké rozměry, pokud není striktně regulován, pod hrozbou takových pokut, které by mohly tyto firmy nechat zkrachovat.
Mnoho hostelů dnes operuje na bázi dobrovolníků, kteří mají ubytování v hostelem zdarma a za to vykonávají nějakou práci v daném hostelu.
Například v Gdaňsku to bylo 4 hodiny práce denně za místnost, která byla pouze pro dobrovolníka. Což je 28 hodin týdně. To dělá 0,7 úvazku za týden. To je jako byste zaplatili 0,7 své vlastní výplaty za nájem.
V hostelu v Barceloně to bylo 3 hodiny denně, což dělá 21 hodin týdně a jedná se o 0,525 úvazku za 1 postel v místnosti s 16 lidmi.
Existuje web workaway.info, který slouží pro nabídku dobrovolnictví v hostelech, u rodin, na chatách a jiné. Po pročtení pár inzerátů a v souvislosti s realitou dobrovolnictví v hostelem jsem nucen dospět z názoru, že si část lidí plete dobrovolnictví s prací zdarma / otročením.
Taková míra komodifikace (zpeněžování aspektů našeho života, které dříve žádný zisk nevytvářely) mi přijde dost divoká.
Otázka je, jaký dopad na to mají dnešní webové portály a technologie, které toto umožnily ve velkém a odstranili bariéry vstupu?
Španělsky mluvící, se kterými jsem se setkal
V Barceloně dle statistik žije 25 % cizinců (v Praze 15 %). Ve Španělsku jsem strávil 7 dní a ptal jsem se lidí odkud pocházejí. Prakticky všechny lidi, se kterými jsem se bavil mluvili španělsky.
Španělé se kterými jsem se setkal
Až 3. den se mi v Barceloně se mi podařilo setkat se se Španělem, který se narodil ve Španělsku.
Katalánci se kterými jsem se setkal
Až 6. den jsem se setkal s Katalánkou. To znamená s osobou, která se narodila v Katalánsku a mluví katalánštinou. Člověk by si řekl, že katalánština je velmi podobná španělštině z pohledu člověka cizince.
Rozdíl mezi katalánštinou a španělštinou je větší než mezi češtinou a ruštinou. Rozdíl se dá statistiky vypočítat na této webové stránce. Katalánština je více podobnější italštině (asi jako čeština s polštinou).
Po diskuzích s domorodci jsem ovšem dostal rozporuplné odpovědi na tento rozdíl. Někdo tento rozdíl potvrdil, někdo vyvrátil.
Teď mám pro Katalánce pochopení. Představte si, že by nás někdo nutil mluvit pouze rusky a zakázal češtinu (což udělal Francisco Franco s katalánštinou). Jak byste se asi cítili?
Integrace cizinců
Vždy jsem přemýšlel proč integrace cizinců ve většině západního světa (Anglie, Německo, Francie) nefunguje. Obecná představa, je že za tou mohou ti nepřizpůsobiví cizinci. Je to ovšem skutečně tak?
Na Španělsku je zajímavé, že všichni cizinci plošně mluví španělsky, a to dokonce i dva cizinci, kteří ovládají angličtinu. Stejně tak bylo zajímavé, že jsem procházel částmi Barcelony, které by například ve Francii či Anglii byly označeny jako zóny do kterých je nejlépe nevstupovat v rámci vlastního bezpečí. Jaké jsem měl pocity ve Španělsku? Příjemné, cítil jsem se bezpečně. Jaký jsem měl pocit v Anglii či Nizozemsku? Bál jsem se, byl jsem ostražitý.
V Anglii jsem se za dobu, co jsem tam žil, setkal s více lidmi, kteří tam žili roky a neuměli ani slovo anglicky. Stejně tak jsem se setkal s Číňanem, kteří mi řekl: „Žiji tady již 15 let a Angličané mě stále považují za občana 3. kategorie.“
Z první ruky mám též svědectví lidí, kteří žili v Německu, že i když se na povrch tato země tváří jako, že cizince přijímá, tak majoritní společnost je nepřijímá.
Za to jsem nikdy ještě nepotkal a nesetkal se s cizinci, kteří by měli negativní zkušenosti ze Španělska.
Toto téma jsem v Barceloně probíral s Uršulou, Polkou, která žije ve Španělsku okolo 10 let. Postupně jsme společnou diskuzí dospěli k závěru, že problém není v imigrantech, ale v majoritní společnosti (Francouzi, Němci, Angličané) a jejich pohledu na cizince a představách o nich a neochotě mezi ně kohokoliv cizího pustit a otevřít se jiným vlivům. Toto ve Španělsku neexistuje a majoritní společnost je vůči cizincům otevřená, což je podpořeno tím, že všichni plošně mluví španělsky a nebezpečné zóny zde neexistují (ghetta). Chtějí země jako Anglie, Německo a Francie vyřešit své problémy s cizinci? Je nutné, aby na to podívali jiným úhlem pohledu.
Einstein zřejmě řekl: „Šílenství je opakovat neustále jedno, a to samé stále dokola a při dalším opakování očekávat jiný výsledek.“ Věřím, že tohle se dá použít i na stejný a jiný úhel pohledu.
Závěr a konec série
V této sérii 6 článků jste se dozvěděli něco o Španělsku, Katalánsku a co navštívit. Podívali jsme se na španělskou kuchyni, španělský jazyk a kulturu. V tomto článku jsme se kriticky podívali na současný stav Evropy.
Na začátku této série jsem předložil určitou představy o Španělsku. Byly mé představy podložené nebo výmysl? Spíše výmysly založené na mé krátké zkušenosti. Španělé mi přišli otevření, komunikativní, nápomocní. Vlaky měly pouze zpoždění 1× a to kvůli poruše. A siesta neslouží k flákání, ale k tomu, aby lidé neshořeli v odpoledním vedru s plnými žaludky.
