Narodil se v roce 1934. Když mu bylo 9,5 musel sloužit u sedláků, kde spával na slámě ve stodolách s dobytkem. Když byl malý, bída byla nesmírná a lidé neměli na boty. Měl dalších 9 sourozenců. Pamatuje si, jak jeho otec narukoval do druhé světové války. Stále si vzpomíná na partyzány, které viděl v průběhu této války. Pracoval jako řidič náklaďáku. Za socialismu jezdil na východ i na západ. Pamatuje si, že po něm StB vždy chtěla hlášení, o tom, co viděl za západě, koho tam kontaktoval, kým byl kontaktován a jiné. Jednou jel na Ukrajinu a hned následně do Paříže. Ekonomický rozdíl byl tehdy nesmírný až nepředstavitelný. Na západě se většinou domlouval německy. Být řidičem na západě mu umožnilo mít výsadní postavení a možnost nákupu v Tuzexu, kde bylo možno západní výrobky nakupovat pouze za cizí měny či bony.

Břetislav Sobek
Jsem Břetislav Sobek. Jsem zvědavý a novému nerozumím, proto se ptám a poté to sepisuji a uveřejňuji.
Napsal jsem stovky e-mailů do redakcí novin. Jednou mi odpověděli s tím, že když chci psát, mám si jít vystudovat žurnalistiku, včetně odkazu na správnou fakultu. Tam se to prý naučím.
Jiní mi odpověděli s tím, že si domnívají, že jsem PR manažer politické strany. Já jsem chtěl pouze sdělit informace občanům, aby se jim žilo lépe.
Do Syndikátu novinářů mě nepřijali a nebyli schopni ani vysvětlit proč, stejně jako dalším desítkám kandidátů.
A proto jsem se rozhodl, že si založím svůj vlastní magazín a jmenuji sám sebe šéfredaktorem.