Španělsko, Aragonie a Zaragoza byla místa, kterým jsem se vždy vyhýbal, neboť má představa ze studijního pobytu o Španělech byla, že jsou to uzavřená komunita, která odmítá hovořit s jinými lidmi anglicky. Z toho důvodu jsem nechtěl jet do země, kde se nedozvím nic od místních lidí.
Dále jsem měl představu, že jsou to neorganizování lidé, kde vlaky mají siestu od 14:00 do 17:00 a vše je zpožděné. Jsou tyto představy založené na faktech nebo nesmyslech?
Začtěte se do série 6 článků:
- O Španělsku, Barceloně a San Cugatu (1)
- Zaragoza (Aragonie), zloději a rychlovlaky (tento článek),
- Girona, Montserrat a grilovaný holub (3),
- Španělská kuchyně a celkové dojmy ze Španělska (4),
- Španělská výslovnost a slovník (5),
- Španělé, Katalánci, integrace cizinců a kapitalismus (6).
V tomto článku, 2. ze série 6, najdete informace o Zaragoze, což je hlavní město autonomního regionu Aragonie. Dále jak zloději ve Španělsku kradou ve velkém a týká se to i vás. O siestě a proč existuje. Na konci se dozvíte o rychlovlacích a jak by to bylo úžasné, kdyby celá Evropa byla propojena takovými vlaky.
Na konci článku nalezte odkaz na mapu se všemi body zájmu zmíněnými v textu.
Zaragoza (Aragonie)
Zaragoza je hlavní město autonomní oblasti Aragonie, která byla ve středověku součástí Aragonského království. Město bylo založeno Římany, přesněji císařem Augustem a neslo název Caesaraugusta. Město bylo dobyto muslimy v 8. století a bylo pod jejich vládou až do roku 1118.
Díky této historii je město velmi zajímavé a v architektuře se mísí prvky římské, muslimské a křesťanské architektury.
Na majestátnost římské architektury je možné se podívat v centru města na pozůstatky římského opevnění se sochou císaře Augusta. Kromě toho jsou v Zaragoze 4 muzea zabývající se touto tématikou:
- (Přístav) Museo del Puerto Fluvial de Caesaragusta,
- (Fórum) Museo del Foro de Caesaraugusta,
- (Lázně) Museo de las Termas Públicas de Caesaragusta,
- (Divadlo) Museo del Teatro de Caesaraugusta.
Siesta a otevírací doba
Na tyto muzea je možné si koupit společný lístek. Dávejte si pozor na otevírací dobu. Já jsem tyto muzea nenavštívil, neboť jsem tam byl v neděli, a než jsem tam došel, již byla zavřena.
Díky siestě bývají muzea a restaurace zavřeny po určitý čas odpoledne. Ne všechny to tak mají. Obzvláště restaurace, které jsou zaměřené na turisty.
Siesta je odpolední odpočinek, který vznikl z důvodu extrémně teplého počasí přes den, aby si lidé mohli odpočinout. Dodržuje se převážně v jižních zemích. Siesta probíhá většinou od 14:00 do 17:00. Po 17:00 neznamená, že je konec pracovní doby, ale jde se opět do práce, která probíhá až do večerních hodin.
Z toho vyplývá i pracovní doba muzeí. Ty mají od pondělí do soboty otevřeno od 10:00 do 14:00 a poté pauzu (siestu). Následně pracují od 17:00 do 21:00. O víkendech je pracovní doba kratší a v pondělí jsou skoro všechny muzea zavřena.
Zpět do Zaragozy
Krásným příkladem arabské architektury je pevnost Palacio de la Aljafería, kterou budete míjet na cestě z hlavního nádraží rychlovlaků Estación de tren Zaragoza-Delicias do centra města.
Charakteristickými znaky arabské architektury jsou opakující se symetrické vzory, které lze vidět na zdích pevnosti stejně jako v muzejní části pevnosti.
Dnes v pevnosti sídlí místní parlament, ale v minulosti tato pevnost byla královskou rezidencí, vězením španělské inkvizice a kasárnami.
Uvnitř pevnosti je nádvoří, kde rostou pomerančovníky. Pomeranče jsou spadlé na zemi za velkými nápisy, že se tam nesmí vstupovat. Tyto pomeranče mě skutečně fascinovaly a dostal jsem na ně velikou chuť. Šel jsem se zeptat stráže, zdali bych si mohl 1 vzít, je přece škoda, aby shnili. Ovšem odpověď byla: „No!“, což mi bylo jasné i bez překladače.
Viděl jsem již mnoho kaplí, kostelů, chrámů, klášterů, mešit, ohňových chrámů a moderních budov, kde se setkávají věřící, že mě to přestalo bavit. Ovšem v Zaragoze je natolik veliká bazilika, Catedral basílica de Nuestra Señora del Pilar, že jsem byl uchvácen.
Uvnitř této baziliky je zastavěn mini kostel, který může být velikostí jako klasický kostel někde na vesnici. Po vstupu do baziliky vás prodchne pocit majestátnosti a velikosti. Jako byste v pozadí slyšeli ticho, které se ve vás rozléhá a rezonuje a nadnáší vás. Domnívám se, že to bylo v minulosti účelem náboženských staveb. Vyvolat ve věřících svou velikostí pocity rezonující ve vás samých.
Centrum města, které se rozléhá na břehu řeky Ebro, kde též stojí výše popsaná bazilika je též ideální na procházku. Oproti Barceloně zde potkáte pouze místní jako turisty a prakticky žádné cizince. Je to dost příjemnější.
Pokud byste chtěli rychlé a levné občerstvení, můžete zajít do Bar El Tauro, který stojí na rohu dvou ulic a za barem vás obsluhuje Asiat. Nicméně nenabízí kung-pao, ale místní španělské pochoutky.
¡Ladrón! ¡Llamaré a la policía!
Při procházení španělského slovníku pro cestovatele mě zaujalo, že je dobré znát fráze jako: „Nechte mě na pokoji.“, „Nedotýkejte se mě.“, „Stůj, zloděj“ a jiné.
Dost brzy jsem zjistil proč. Fotografoval jsem nějakou budovu a nějaká osoba stála za mnou a oběma rukama mi chytila objektiv fotoaparátu a snažila se mi ho ukrást. Otočil jsem se. Byl to zloděj. Začal jsem zplna hrdla řvát: „Ladron! Ladron! Ladron!“, což znamená zloděj ve španělštině. Zloděj na mě koukal a vytáhl peněženku a něco mi ukazoval. Jelikož zloději využívají hodně sociální inženýrství, napadlo mě, že chce odlákat moji pozornost či mi ukrást něco jiného, zatímco se soustředím na fotoaparát. Zkontroloval jsem si své kapsy. Bylo v nich vše. Pan zloděj pořád civěl, tak jsem dodal: „Ladron, Llamare a la policia.“ Čte se jako: Ladron, jamare a la polisia. V překladu: Zloděj! Zavolám policii. Chvíli jsme na sebe hulákali a on stále stál na místě, já také. Nakonec jsem se odplížil obličejem k němu, abych ho viděl. Nepronásledoval mě.
Toto není náhoda, Julia, Italka, se kterou jsem se seznámil mi psala, že ji v Barceloně ukradli mobil přímo z ruky. Z toho můžeme soudit, že se to děje velmi často.
Ovšem rozdíl je v tom, že zde nejsou zloději agresivní. Místní žena mi řekla, že její známé též ukradli v nákupním středisku mobil. Věděla, o kterého člověk se jedná. Přišla k němu a požádala zloděje, aby ji telefon vrátil. A telefon ji vrátil s vysvětlením, že se jednalo o nedorozumění.
Rychlovlakem z Prahy do Paříže za 3,5 hodiny
Ve Španělsku jsou velká města propojena rychlovlaky, které mají cestovní rychlost 300 km/h. To byl též jeden z důvodu, proč jsem jel do Zaragozy, abych si zkusil, jaké to je. Vzdálenost 321 km jsem urazil za 1 hodinu a 23 minut. V porovnání cesta z Valašského Meziříčí do Prahy, jejíž délka je 327 km trvá 3 hodiny a 26 minut. To je rozdíl 2 hodiny. Jízdní doklady jsou většinou dražší. Když se to přepočítá na španělské platy a reálné ušetření 2 hodin, jež by mohly být využiji jinak (pro jinou finančně produktivní činnost), tak jsou vlastně levnější.
Jízdní doklady na rychlovlaky AVE lze zakoupit na webu renfe.com. Ceny jízdních dokladů jsou dynamické se pohybují se pro tuto relaci od 390 Kč po 1 500 Kč podle vytíženosti. Cena jízdního dokladu z Valašského Meziříčí do Prahy stojí 497 Kč.
Vlaková stanice pro rychlovlaky v Barceloně se nazývá Estación de Barcelona Sants.
A jaké to je? Když se podíváte z okna vlaku, lze těžko poznat, že se řítíte 0,25× rychlostí zvuku. Je to i z toho důvodu, že rychlodráha se nikde nekříží s pozemními komunikacemi a máte tedy pocit, že jedete „nad zemí“.
Rozdíl je též v tom, že nádraží ve Španělsku jsou koncipovány tak, že jednou částí budovy se vstupuje do nádražní budovy, prochází se bezpečností kontrolou a nastupuje se do vlaků. Z druhé strany budovy se poté vystupuje a odchází. Něco jako mlýnek na maso. Jedním vstupem dovnitř, druhým ven.
Též je příjemné, že vás zkontrolují ve stanici a ve vlaku vás již nikdo nekontroluje, což dělá cestu příjemnější. Například Regiojet to tak též má, že na rychlících se nekontrolují pasažéři, kteří sedí na místech, jež je pro ně rezervované. U Českých drah se vám může stát, že vás až 5× za cestu kontrolují znovu a znovu. Zaprvé si myslím, že to není dobré pro cestující a také si myslím, že to není dobré pro personál, který je zbytečně přetěžován zbytečnou prací. Jejich čas by mohl být využit jinak, pro více efektivní činnosti. To by určitě zlepšilo servis z formy kvantitativní na formu kvalitativní a celkově by to prospělo celému systému. Otázka je též jak by na to reagovali pasažéři. Byli by schopni se přizpůsobit takové změně, když jsou zvyklí být kontrolováni?
Zkušenost s rychlovlaky AVE mě donutila přemýšlet nad tím, jaké by to bylo, kdyby celá Evropa byla propojena těmito vlaky. Představa, že se z Prahy do Paříže dostanu za 3,5 hodiny je krásná. Rozhodně si myslím, že Evropu lze pokrýt vlaky takovým způsobem, že letecké spoje v rámci Evropy by defacto přestali existovat. Na letišti musíte být 2 hodiny předem a poté většinou půl hodiny až hodinu trvá se dostat z letadla před odletovou halu. Mnohokrát jsou ještě letiště umístěna na špatném místě se špatnými spoji do center měst.
Vstupní náklady jsou na takový projekt vysoké, ale z dlouhodobého hlediska vidím elektrické vlaky poháněné elektřinou z jaderných elektráren jako vhodnější než fosilní palivo spalující letadla.
A také při srážce či poruše vlaku je dost vysoká pravděpodobnost, že přežijete. Při poruše letadla se vaše pravděpodobnost přežití rovná defacto 0 %.
Pokračování v dalším článku
Předcházejícím článkem série je (1) O Španělsku, Barcelona a San Cugatu.
Následujícím článkem v sérii je (3) Girona, Montserrat a grilovaný holub.
Zde je odkaz na všechny body zájmu popsané v článku.
