Rozhovor se Závišem, zpěvákem hudebního žánru pornofolk ze Znojma. Jeho tvorba je charakteristická svým textem, který je plný ne mainstreamové slovní zásoby a častokrát naráží na různé neduhy a nelogičnosti naší společnosti.
1) Ahoj Záviši, jaká byla cesta do Brna?
Jsem kousek odsud ze Znojma, takže ne moc daleko
2) Co je tvojí inspirací při tvorbě textů?
Sám život je mou inspirací. Celý život se flákám po putykách a po večírcích. To se pak píše samo.
3) Jaký pro tebe byl zlomový okamžik, kdy si se rozhodl psát sprosté písničky?
No sprostý. Myslím si, že tu něco takového chybělo, aby se někdo vyjadřoval prostě normálně, bez nějaký přetvářky. Takhle se normálně mluví a život je takhle nastavený. A proč bych si já měl vybírat? Co na srdci to na jazyku. To je jednoduchý. Tak jak se mluví, tak jak se žije, tak to píšu.
4) Jak moc jsou tvoje životní zážitky inspirací pro tvé písně?
Něco zažiješ a něco si samozřejmě musíš domyslet, aby to mělo říz. A také, aby byla legrace. O to mi nejvíce jde, aby se lidé pobavili.
5) Jakou roli hraje v životě hudebníka alkohol?
Jak u koho. Já na koncertech piju, ale zase na tom nejsem tak špatně, abych musel pít pořád. Nicméně piju celý život.
6) Potkal jsi někdy hudebníky, kteří to z tohoto pohledu nezvládali?
Samozřejmě, třeba takový Nohavica. Ten musel přestat úplně. Ten z toho byl zcela špatný a nezvládal to. Takových hudebníků je spousta a museli toho nechat. Mě to zatím nějak inspiruje a za druhé na tom nejsem tak špatně, abych toho musel nechávat.
7) Jaké to bylo na vojně?
Já jsem měl dobrou vojnu, jezdil jsem se sanitkou. Měl jsem jí takovou izolovanou a bylo to dost volné.
8) Slyšel jsem tvou píseň „Já na vojnu nepudu,“, říkal jsem si zdali to není narážka na tvoji službu u armády.
Ne, to spíš z legrace. Snažím se ve všem vidět legraci.
9) Jak se změnilo vnímání pornofolku po pádu bývalého režimu?
Za minulé režimu jsem nehrál tolik. Texty jsem musel volit. Po pádu režimu, kdy přišla ta demokracie už to bylo každému jedno.
10) Tobě se osobně stalo, že se o tebe režim zajímal?
Akorát jsem je nemohl veřejně produkovat, jinak mě nepronásledovali. Stalo se mi, že mě několikrát odvolali z pódia, protože se to nějakému tomu pořadateli nelíbilo. Též jsem nemohl zpívat to co jsem chtěl. Dnes se může každý vyjádřit, jak chce.
11) Řvaní sprostých slov je uvolňující, jak se ty cítíš, když to můžeš takhle dělat pořád?
Ani mi o ty sprostá slova nejde. Patří to ke mně. Já se tím nijak neuvolňuji.
12) Jaký z toho máš pocit, že tě lidi pořád zvou na rozhovory a musíš odpovídat. Není to otravné?
Ne, mě to nijak nezatěžuje. Já nic jiného nedělám. Když někdo přijde a je otravný, tak to patří k tomu.
13) Kdybys nemusel řešit to, jak si vydělat na živobytí a měl neomezené množství peněz, co bys dělal?
To stejné, já nic jiného neumím.
Děkuji za rozhovor.
