Tento článek se snaží osvětlit některé stránky/aspekty politické kultury, vládnutí a jak informace, které přijímáte ovlivňují to, jak volíte své reprezentanty. Popisuje aktuální vzestup populistů, co je to demokracie, jiné druhy režimů, kdo drží moc ve státě, proč je tak komplikované udržet řád a pořádek v mezinárodních vztazích a v neposlední řadě proč je život politiků ošidný a s čím se musí vypořádávat.
Tento článek je převážně založen na Knize Politics 6. vydání od Andrew Heywooda (odkaz na recenzi) a mých osobních pozorování politické krajiny a chování politiků.
Populisté vs zavedení politici
V poslední době došlo k velkému vzestupu a rozšíření populistů. Kdo je to vlastně populista? Je to člověk, který se snaží společnost rozdělit na dvě vzájemně bojující frakce. Většinou to jsou chudí vs zkorumpovaná elita. Snaží se na svou stranu získat ty, kteří se cítí opominutí zavedenými politickými elitami.
Většinou hodně slibují, dávají sami sebe do pozice mesiáše, ale nejsou schopni své sliby splnit.
Když jsou populisté zvoleni, zavedení politici a liberální média tuto situaci komentují způsobem, že je zde něco špatně s lidmi, kteří tyto populisty volili. K tomu dodávají, že zavedené politické elity by měly dále vládnout.
Raději bych se podíval na příčiny, proč se tak děje, což je podle mě důležitější. Jeden z důvodu, proč voliči volí populisty je, že nejsou spokojení s tím, jak zavedené politické elity vládnou. Pojďme si tedy definovat populismus, jako fenomén, jež je přímý důsledek toho jak dobře/špatně zavedené politické elity vládly.
Jediné, co ovšem vidím v médiích je, že očerňují / popisují veřejnost jako hloupou, protože volila populisty. Správným směrem je, aby se zavedené politické elity podívaly sami na sebe a pokusily se zjistit, co udělaly špatně (důvody proč nebyly znovu zvoleni) a snažit se tyto nedostatky napravit. Bohužel jsem zavedené politické elity ještě nikdy neviděl, aby toto udělaly. Což znamená, že poměr populistů vůči zavedeným politickým elitám dále poroste, dokud nezmění svůj postoj (zavedené politické elity).
Demokracie a tři její větve
Ve standardním demokratickém státě (Demokracií se myslí, to že občané mohou volit kohokoliv a sami kandidovat, volit a zbavit se politiků každý 4./5. rok a že mají neomezený přístup k informacím ohledně toho, koho volit). Moc je rozdělená do 3 větví:
- Legislativa – Lidé, jež navrhují a vytváření zákony.
- Exekutiva – Lidé, kteří implementují / provádějí zákony (rozpočet, stavba cest, redistribuce peněz…)
- Soudnictví: Interpretují / vykládají zákon. To znamená, že když vznikne spor mezi dvěma stranami, rozhodnou o tom, kde leží „pravda“.
Legislativa: Je parlament České republiky (Poslanecká sněmovna a Senát). Lidé v těchto orgánech jsou ti, kteří jako občané přímo volíme ve volbách jako reprezentanty zástupné moci.
Exekutiva: Je prezident a vláda ČR. Vláda ČR je předseda vlády, místopředsedové a ministři. Tito lidé nejsou přímo voleni, ale jsou vybíráni z těch, které jsme si ve volbách zvolili do poslanecké sněmovny. Proto se říká, že naše demokracie je reprezentativní. Proto, aby předseda vlády a ministři byli potvrzeni a uvedeni do svých pozic, je nutné získat důvěru poslanecké sněmovny. Tzn. aby více než 50 % souhlasilo s těmito návrhy na posty. Poslanecká sněmovna reprezentuje poměrně složení české společnosti, a tudíž se vlastně jedná o celospolečenský přeneseně reprezentativní souhlas.
Soudnictví: Ústavní soud a všechny podřízené soudy. Nejsou voleni ve volbách a nejsou ani aktivními politiky, jež by mohli být zvoleni do exekutivy a legislativy. Tím, je „teoreticky“ zajištěno rozdělení a separace moci.
Pokud jsou tyto tři větve oddělené, je to dobré. Nicméně, představte si, že stejná osoba, podnikatel, je legislátor (poslanec), pracuje ve výkonné moci (ministr) a zároveň je soudce. Vlastní hodně firem a fabrik, které byly postaveny v oblasti s nízkými mzdami, kde je špatné dopravní spojení. Proto, aby prosperoval, vytvoří jako poslanec nový zákon, který mu umožní snížit pro sebe daně (dále snížit minimální mzdu) a též vytvoří zákon, který státu přikazuje, že stát musí stavět železnici z veřejných peněz tam, kde leží pouze jeho fabriky a nic víc. Jako pracovník výkonné moci (ministr) na toto z rozpočtu vyhradí peníze (z veřejných peněz nás všech z daní) a stavbu železnice zrealizuje (provede). Jediné, k čemu tato železnice bude dobrá je odvážet výrobky z jeho fabrik a přiváže materiál.
Veřejnosti se to nelíbí. Podají na něj žalobu. Jdou k soudu a očekávají, že soudce udělá rozhodnutí v této věci. Bohužel, soudce je tatáž osoba, Velký podnikatel a hádejte co! Rozhodne v této věci, že to není proti veřejnému zájmu. Proč by také udělal jiné rozhodnutí, když je v jeho osobním zájmu postavit železnici zdarma za veřejné peníze.
To je důvod, proč tyto tři větve moci musí být ve standardním demokratickém státě odděleny, aby omezovaly lidi a politiky v jejich jednání.
Kdo drží ve státě moc
Je zde více druhů / typů toho, kdo ve státě drží moc po volbách. V překladu to znamená, kdo má moc jmenovat předsedu vlády a ministry. Ve Spojených státech je to prezident. Ve Velké Británii je to jedna vítězná strana. V případě České republiky je to více stran. Tudíž je poměrně složité porovnávat země podle toho, kdo má skutečnou moc.
Když je zvolen americký prezident, má právo si zvolit své ministry.
Jinou možností je parlamentní systém. Ten může být dále rozdělen:
- Jedna strana vládne 4 až 5 let,
- Více stran / koalice vládne 4 až 5 let.
Případ a) je Velká Británie. Strana, která má nejvíce hlasů bere vše. Výherní strana rozhoduje o tom, kdo bude předseda vlády a ministři.
Případ b) je Česká republika. Nazývá se to proporční systém. Sedadla (mandáty) v poslanecké sněmovně jsou rozděleny mezi strany na základě počtu hlasů, které získaly od voličů. Strana s výrazným počtem hlasů musí být většinou v koalici s jinou stranou, aby získala více než 50 % sedadel, které potřebuje k tomu, aby jí byly odsouhlaseny nominace na předsedu vlády a ministry (důvěra vlády).
Diktatura vs totalita
Jsou zde též jiné druhy režimů. Jedním z nich je diktatura a druhý je totalita.
Diktatura je režim, ve kterém vládne malá skupina lidí, která není omezena separací moci ani není časově omezená volebními obdobími. Většinou se v tomto režimu vyskytuje potlačení opozice a je zde nedostatek politické svobody. Diktatura se snaží tvářit jako demokracie navenek. Neumí se vypořádat se svými vnitřními socio-ekonomickými problémy. Diktatura se nesnaží narušovat a vměšovat se do soukromých životů svých občanů za předpokladu, že se nesnaží svrhnout režim.
Na druhou stranu, totalitní režim je více extrémní forma diktatury. Snaží se kontrolovat všechny aspekty života svých občanů: co si myslí, co dělají, s kým mluví a schází se atd.
Média a zkreslování veřejného mínění
Média mají velký vliv na to, jaké informace občané / lidé získávají. Lidé vytvářejí svá rozhodnutí na základě informací, které jsou jim dostupné. To mě oklikou bere k tomu, že když jsou informace, které lidé mají pozměněné / zkreslené, jejich rozhodnutí jsou též zkreslená.
Příklad: Představte si, že jste v uzavřené místnosti bez oken (či s LCD panely, na které můžete být promítáno cokoliv a osoba v uzavřené místnosti si toho není vědoma). Vy jste osoba v této uzavřené místnosti. Je na vás, abyste se rozhodli, zdali zůstat v místnosti či jít ven na základě informací, které jsou vám dodány. Tyto informace o předpovědi počasí jsou vám dodány osobou, které budeme říkat dárce informací. Tento dárce vám může podat informace bez ohledu na to, jaké je ve skutečnosti venku počasí. Když tento dárce chce, abyste mu upletli svetr, může vám říci, že počasí venku je velmi špatné. Vy se rozhodnete zůstat uvnitř místnosti v rozporu s vlastní vůlí a upletete dárci svetr na základě zkreslených informací, které vám podal.
Je to velmi zjednodušená situace. Ovšem zřejmě jste si schopni představit, že informace, které přijmete a můžete nebo nejste schopni si ověřit mají velký vliv na vaše rozhodování. Média denně přináší zprávy o politice a politicích. Tyto informace ovlivňují, jak přemýšlíme o politicích a jak volíme. Pojďte se zeptat sami sebe jaké jsou zájmy a agendy těchto médií? Je to veřejné blaho nebo jejich vlastní oportunistické zájmy? Jejich zájmy ovlivňují způsob, jakým informují veřejnost.
Většina soukromě vlastněných médií v České republice mají jako hlavní cíl vytváření zisku. Čím více čtenářů jejich médium čte, tím větší hodnotu bude mít jimi nabízený prostor pro reklamu. Co nutí lidi číst více zpráv? Emoce. Silné emoce, obzvláště ty negativní nutí lidi více číst a tím zvýšit hodnotu reklamního prostoru. Je toto ve veřejném zájmu?
Když přejímáte informace od jiné osoby/strany, zeptejte se sami sebe, jaké jsou jejich zájmy a agenda, abyste lépe porozuměli přejaté informaci.
Mezinárodní pravidla a globální řád
Stát je instituce, která má monopol na násilí. Má právo donutit silou své občany, aby dodržovali zákony. To znamená, že dohody a zákony mohou být prosazeny v rámci samostatného státu.
Je to možné provést mezi státy? Vždycky jsem hloubal nad tím, proč nejsou rozhodnutí OSN dodržována. Hlavním důvodem je to, že zde není žádná instituce, která by měla v mezinárodním prostoru monopol na násilí a byla by schopna donutit ostatní státy k dodržování úmluv, na kterých se státy dohodnou. To dělá z mezinárodní prostoru čistou anarchii. Spíše to v realitě funguje způsobem, že státy dodržují dohody ze strachu, že kdyby ne, druhá strana by jim to oplatila a rozdrtila je.
To tak trochu vysvětluje to, proč jsou zde pořád války, celní války a jiné super věci mezi státy.
Kulturní války
Možná jste zahlédli témata jako: feminismus, zelení aktivisté, me too kampaně, black live matters, LGBT, obyčejní lidé vs elity, vzdělaní vs nevzdělaní, ti, kteří dělají něco vs ti, co dělají něco jiné (Jako nošení určité čepky, kterou si musí sundat z hlavy na různých místech v jiné časy.)
Tyto věci se nazývají kulturní / ideologické války. Cílem je rozdělit lidi do více skupin a nechat je, ať se pobijí mezi sebou. K čemu je to dobré? Nu, můj osobní názor je, že když lidé bojují mezi sebou, nejsou schopni se sjednotit. To znamená, že je jednoduší jim vládnout a stejně tak ponechat určité záležitosti mimo dosah veřejného zájmu (jako korupce a jiné špinavosti).
Myslím si, že jako civilizace bychom se měli soustředit na to, co máme společného.
Je též zajímavé, že tyto témata nevypluly na povrch tak často a tolik v minulosti. Je to spjaté s Maslowovou pyramidou potřeb:
Jakmile uspokojíte potřeby z nižší úrovně pyramidy, můžete se posunout na vyšší úroveň. Témata zmíněná výše jsou na vrcholu této pyramidy. To mě vede k závěru, že všechny potřeby z nižších úrovní byly naplněny. To nám umožnilo se zaobírat těmi nejvyššími.
Nicméně v poslední době mám pocit, že jdeme opačným směrem. Od duchovních hodnot zpět k biologickým a fyziologickým potřebám. Znamená to, že zítra zde budeme mít opět středověk?
Ošidný život politiků
Život politika může být ošidný. Bojují mezi 4 stránkami/aspekty. Mezi ně patří:
- Potřeba být znovu zvolen, pro udržení moci,
- Prospěchářské osobní zájmy a zájmy nátlakových skupin a lobbistů,
- Veřejný zájem,
- Co lidé chtějí slyšet a dostat bez ohledu na to, co je dobré pro většinu společnosti či dlouhodobě dobré.
Z toho neužšího a nejpočestnějšího úhlu pohledu je jediný oprávněný aspekt sloužit veřejnosti a veřejnému zájmu. Další je potřeba být znovu zvoleni pro udržení moci (Za předpokladu, je že to dobré pro veřejný zájem.)
Ty špatné jsou, když politici dělají politiku, aby sloužila jejich osobním sobeckým zájmům anebo když říkají a dělají, co chtějí lidé slyšet. Mnohokrát, co veřejnost chce (například zmrzlinu zdarma) pro ně není dobré z dlouhodobé hlediska. To je důvod, proč takových zákon by měl být formulován odborníky (zubaři). Pokud ne, veřejnost se předávkuje cukrem a vypadnou ji všechny zuby a nakonec umře. Jako v tom známém experimentu s krysami. Krysy byly uzavřeny do kontrolovaného prostředí, kde jim vědci dali vše, po čem krysy toužily. Krysy po několika generacích jako civilizace vymřela.
Závěr
V tomto článku jsme se podívali na různé aspekty politiky. Snažil jsem se vysvětlit a podpořit svá vysvětlení a tvrzení faktickými argumenty. Volby se v České republice blíží. Je lepší, když občané rozumí širšímu pohledu na politiku. Myslím, že nás to ve škole nenaučili.
Jaké jsou vaše názory na politiku a politickou kulturu? Přidejte komentář níže.
