Podle oficiální zdrojů CHKO je chráněná krajinná oblast. Co to vlastně znamená? Je to opravdu příroda bez dotyku lidské ruky s panenskými loukami a neposkvrněnými prameny léčivé vody?
Já bych řekl, že CHKO, obzvláště CHKO Beskydy, které jsem navštívil má jiný význam. Mé přeložení je Celkem Hodně Kumbálů (a Karavan) Okolo.
Její výjimečné přírodní kvality jsou tam, ovšem množství staveb a do jaké hloubky této přírodní oblasti sahají mě překvapila. Sotva si vzpomenu, že bych šel pár kilometrů bez toho, aniž bych potkal dům či natažené elektrické dráty k domu. Myslím si, že podstata toho, proč lidé chodí do přírody, odpočinout si od civilizace, se zde v takovém rozsahu nekoná. Holt, není to Kavkaz v Gruzii, kde 20 kilometrů nepotkáte nikoho, jste nadšen a cítíte se jako dobrodruh (Až do bodu, než vám dojde voda a pak si přejete, abyste potkali živou osobu a opět se vrátili do civilizace.)
Netykavky
Co mě překvapilo, byla poměrně velká přátelskost lidí, se kterými si jsem se setkal na této túře. De facto s každou osobou, na kterou jsem narazil, jsem si měl co říci. Dokonce mi bylo nabídnuto přátelství (na facebooku).
To je v drsném kontrastu s pěší túrou z Podhradní Lhoty přes Kelčský Javorník do Bystřice pod Hostýnem. Po této trase jsem šel minimálně 20×. V zimě, v létě, ve špatném i dobrém počasí a za tu dobu jsem se u většiny (ne – li u všech) spolutúrujích při komunikaci setkal s reakcí jako když se s vámi snaží navázat kontakt somrák na nádraží.
Vy na to reagujete přikyvováním, zatímco se koukáte na žhavé novinky, jež jsou na vás chrleny odebíračem pozornosti jménem mobilní telefon. V některých případech jsem měl pocit, že telefon je vlastně Teleportační zařízení do Fantastické Oázy žen v Negližé, jinak si prostě nedokážu vysvětlit, proč jsem nebyl schopen upoutat pozornost těchto individuí.
Po 20× pokusech by se dalo říci, že se již jedná o statistky prokazatelný údaj (empiricky kvantitativní s kvalitativním šetřením, jak by řekl akademik).
Studánky
Když jde člověk na vícedenní túru, přemýšlí nad tím, kde vzít vodu bez které nepřežije. Na mapách jsou zaznačeny místa se studánkami. Jak tyto studánky vznikají? Kdo se o ně stará? Kdo tam dal ten kohoutek na napouštění vody? Či tam ten kohoutek prostě narostl přírodně?
Byl jsem u jedné z těchto studánek a ke studánce přišel muž. A tento muž byl ten, kdo tuto studánku (viz foto níže) vybudoval. Vyčistil prohlubeň v zemi, natáhl hadici s kohoutkem a opatřil toto místo stříškou. Za tomu patří díky.
Voda měla trochu hořkou příchuť tím, že byla dvoustupňová. Nemyslím tím teplotu, ale s pánem byl jiný pán, který seděl na okraji studánky a pil pivo. Vypadal již poměrně nalitý. Domyslel jsem si, že mu do studánky občas trochu piva ukápnulo (Z mého úhlu pohledu byl pohled na toto dění zastíněn stříškou studánky. Pozn. red.: Tudíž se jedná o empiricky neprokazatelné tvrzení, jak by řekl akademik.)
Další studánka v 2/3 této túry je zde.
Medvědi a komunisté
Podle některých turistů, se kterými jsem se setkal jsou v Beskydech medvědi. Obzvláště když jsem jim sdělil, že budu spát ve stanu, kde uznám za vhodné. Velmi přesvědčivý byl jeden místní člověk, který medvěda skutečně potkal. Zdali se jedná o zavádějící či nezavádějící informaci těžko říci. Ovšem, kdybychom vzali v potaz tvrzení politiků: „Já dotace neberu a sám si je rozhodně neschvaluji,“ tak se určitě o zavádějící sdělení nejedná.
V noci, když jsem spal ve stanu se z každého zvuku, který jsem slyšel stal medvěd. Jediného medvěda, se kterým jsem se ale setkal, byl ten, kterého jsem si vyhledal na Googlu. Anebo pokud bych navštívil Hotel Vsacan, který vypadá poměrně komunisticky funkcionalistický. Možná tam bych se s ním setkal jako s vycpaným exemplářem, který tam čeká na ozbrojenou delegaci ze spřátelené zahraniční země (Za účelem mírové mise samozřejmě.)
