Zdánlivě neférové známky na univerzitě
Moje univerzitní úvahy získávají větší kritiku, než jsem očekával. Předtím, než jsem začal studovat na univerzitě, jsem snil o tom, že má tvrdá práce a inteligence mi umožní vše zvládnout levou zadní. Též jsem snil o tom, že si budu užívat studování svého oboru, který mě baví. Představoval jsem si, že již nebudu omezován příliš zavazujícími pravidly zkoušek a známkování. Mýlil jsem se.
Ze svých závěrečných úvah jsem získal skóre 68 ze 100. Byl jsem zklamán, že jsem dosáhl stejných známek jako můj spolužák, o kterém vím, že navštívil pouze pár přednášek.
I tak mám pocit, že toto skóre, 68, je vcelku dobré s ohledem na studium na britské univerzitě. Ovšem není to úplně skvělé. Určitě mířím výše.
Proč mám průměrné známky?
Jaký byl důvod pro tuto známku, kterou jsem získal? Rychlé vyhledávání na Googlu a ihned zjistíme, že ostatní studenti mají stejný problém. Trochu mě to překvapilo. Obecně vzato a krátce, ostatní studenti si myslí, že kouzelný trik je v tom říkat, co chce učitel slyšet. Paráda! Přesně tak jak to bylo od mé první zkoušky ve škole. Co skutečně hodnotí a soudí u studentů plných touhy po poznání a znalostech je, jak dobře umíme papouškovat a napodobovat.
Pokud jste skeptičtí z toho, co jsem výše napsal, je to v pořádku. Zdá se, že jediný okamžik, kdy jsem byl pochválen za některou z mých úvah byl, když jsem řekl tu nejvíce banální a běžnou věc. Naopak všechno mé intelektuální bádání bylo zcela ignorováno. Zřejmě je to pro mě lekce. Má mě naučit, abych se co nejblíže držel, toho, co chce přednášející, který čte mou úvahu. Hlavně se nepokoušet o něco příliš složitého a vzdáleného tomuto světu. Stále je to pro mě ovšem zklamáním. Jak dlouho budu muset čekat, než budu moci psát úvahy svobodně? Kde jsi demokratický světe?
Postřehy a zvážení
A možná se mýlím. Samozřejmě, naučit se něco nového trvá. Za to bych měl být vděčný. Mám kamaráda, který je docela inteligentní a pracovitý a je ve svém úsilí konzistentní. Mám ho rád, protože vidím, že má ambice. Dostává velmi dobré známky (Známky, které já sám chci.) Možná jsem frustrovaný a závistivý. Četl jsem jeho úvahu, která dostala velmi dobrou známku. Bylo v ní něco, co mě možná chybí. A to je jeho schopnost (kamaráda) začlenit do textu spoustu důkazů, které podepírají a potvrzují každou z jeho tvrzení a myšlenek. Toto mi občas přijde únavné.
Pořád, ale
Pořád mi, ale není příjemná představa, že má budoucí kariéra a univerzitní titul může být ohrožen kvůli nesmyslnému známkování. Myslím tím, že stačí mít o něco horší známku a potencionální budoucí zaměstnavatel mě může přehlédnout. Nikdy nevíte, jak to může dopadnout. Je hezké mít známky, které korespondují se schopnostmi a vloženým úsilím. Je to lepší než mí známky, které odráží, zdali jsem schopen zatrhnout ty správná políčka stanovena známkující osobou. Tuto druhou verzi bych, jako dobrý student, který myslí sám za sebe, měl pohrdavě ignorovat. Vzpomínám na to, když jsem byl dítě a byl jsem chválen za své texty a psaní. Možná jsem raněn a chci žít v ideálním světě?
Optimistický pohled na věc
Závěrem bych chtěl svému budoucímu já, a komukoliv jinému, který je na tom stejně, navrhnout/doporučit, aby pohrdavě neignoroval tyto jednoduché a banální políčka k zatrhnutí. Jsou zde proto, aby vám pomohla. Pomohla skákat, jak autorita píská. Ujistěte se, že si stanovíte základní body pro úvahu, nebo pro konverzaci s kamarádem či kolegou (Konverzace též může být spontánně improvizovaná úvaha.) Udělejte to předtím, než vyjádříte svůj názor. Pravděpodobně, to je to, co musíme dělat všude a je to lekce pro mě. Ačkoliv se cítím jakože musím papouškovat, co jsem už slyšel, možná je to v pořádku, za předpokladu, že papouškování využijete pro výstavbu své následné vlastní argumentace.
