Chcete jít do kina, ale představa jít do multiplexu vás děsí? Máte v takovém kině spíše pocit nákupu ve velkém supermarketu, kdy jste jeden z mnoha, jako kráva na porážce i přesto, že plakát na prodejně se vám snaží vnutit, že: „nejste jenom další ozubené kolečko ve stroji“? Právě vás by mohlo oslovit kino Art na Cihlářské 19 v Brně.
Filmy, které kino Art promítá, se vyznačují tím, že nejsou mainstreamové. Jedná se o duševně silnější snímky než klasická americká produkce, která je mířena na průměrného diváka, jenž se chce pobavit. To ovšem neznamená, že se nezasmějete.
V kině je kavárna, ve které si můžete před filmem dát něco dobrého k jídlu a pití a pokud by se vám jiný návštěvník jevil sympatický, můžete si k němu (ní) přisednout a začít konverzaci na třeba téma, jaký bude nadcházející film.
V kině běží samostatné snímky, snímky v rámci festivalů a snímky od jednoho autora, jež jsou vnímány jako pocta autorovi. Dále se zde pořádají též přednášky.
Historie kina
Kino existuje od roku 1919. Ve svých začátcích se jmenovalo Jugendkino a cílilo na německou mládež v Brně. Od roku 1969 má dnešní název. V roce 2017 probíhaly rekonstrukce a kino bylo přesunuto do menších prostor na Radniční ulici. Od léta 2019 je opět v provozu na své původní ulici.
Při vstupu do kina na vás vydechne atmosféra mísení historického a moderního přístupu k architektuře. Necítíte se ani v jako příliš moderní budově ani příliš staré.
Dnes se promítám já
Do kina jsem se dostal v rámci úkolu, který nám zadala fotografická škola Photogenia – vyfotografovat variaci na dílo Hiroshiho Sugimota, japonského fotografa, který fotografoval kinosály s rozsvíceným promítacím plátnem. Přemýšlel jsem, jak takovou fotografii vylepšit a kdy budu mít opět šanci promítat sám sebe v kině. Na plátno jsem si nechal od pana promítače promítnout své jméno. Musím poznamenat, že se opravdu jednalo o vynikající filmový požitek, v sále, kde jsem byl jediným divákem.
Taje promítací místnosti
S panem promítačem jsem se šel podívat do promítací místnosti v době, kdy můj spolužák Luboš fotografoval. Jedná se o velmi ochotného pána. Vysvětlil mi, že 99 % filmů dnes přichází v digitální podobě a od některých produkčních společností se dá film stáhnout přes internet. Mají tu klasické promítačky na celuloidový film, které jsou nesmírně veliké. Podobají se spíše řídícímu centru ve strojařské firmě. Největší část těchto promítaček tvoří lampa, která prosvěcuje filmový pás. Prosvícený obraz skrze čočky a krycí sklo promítací místnosti svítí na plátno v přední části kinosálu.
V koutu se krčily tři plastové kazety s klasickým filmem. Pln vzrušení jsem se zeptal, zdali bych se mohl kouknout. Film z kazety jsem sám vytáhl. Filmy většinou chodí až v 6 kazetách. Jeden kotouč s filmem pojme přibližně 20 minut promítacího času. A to se jedná o pravdu objemově pořádně veliké množství.
Film byl předán panu promítači, ten ho zasunul na kovovou převíječku. Filmy chodí navité ve stavu, kdy je třeba ho převinout na začátek. Ve spodní části jedné z promítaček je veliký kovový kotouč, podobající se kolu od koňského povozu. Ten se vezme, dá se na druhé kolo na navíječce a film se převine na něj. Poté se umístí do promítačky a film začíná.
Odvinuli jsme trochu filmu a uviděli černá políčka, políčka s čísly, a nakonec značku společnosti, která vyrobila tento film, jedná se o nějaký western. Podél boku filmu je perforace. Dírky, které vedou film ve složitém mechanismu posunu filmu na promítačce. Podél filmových políček je umístěn zvuk ve dvou drahách. Lze rozpoznat výšky a hloubky. Dvě dráhy protože se jedná o stereo zvuk. Na pásku lze též umístit vícekanálový zvuk nebo časový kód (time code), který se umí synchronizovat se zvukem přiloženým na CD k filmu. Tyto symboly jsou prosvěcovány světlem a fotočidlo snímá informaci a reprodukuje zvuk.
V průběhu filmu se v určitou dobu objevují v pravém rohu značky, které zablikají. To je signál pro promítače zapnout druhou promítačku, kde má již nachystanou další část film. Spustí druhou a divák nerušeně pokračuje ve svém filmovém zážitku. V průběhu filmu se promítání filmu střídá z jedné promítačky na druhou. Zeptal jsem se, jak může stihnout, tak rychle a přesně přehodit film, když film letí skrze promítačku rychlostí 25 filmových políček za sekundu. Se skromností odpověděl, že se to dá. Jde vidět, že promítači jsou mistři svého řemesla, neboť já jsem si za svého života nikdy nevšiml, že by se něco vzadu přehazovalo a mezi částmi filmu by byly viditelné mezery.
Po důkladném prozkoumání filmu, jako správní odborníci jsme film vrátili do plastového obalu a zpět do zapomenutého koutu, kde zůstane nejenom tento film, ale celá technologie celuloidového filmu zapomenuta v šeru historie kinematografie. Tím se loučíme s filmovou technologií minulého století, která u filmařů i dnes vyvolává silné emoce, neboť dle jejich slov: „Klasický film dodává nezaměnitelnou barvu a atmosféru.“ Ovšem pro nás obyčejné smrtelníky s děravými kapsami, kteří by si nemohli dovolit natáčet na celuloidový film jsou zde digitální kamery dnešní doby, které nám umožňují zaznamenávat cokoliv za přijatelných finančních podmínek.
Online „Moje kino LIVE“
Dnešní doba, ale fyzické účasti v kině nepřeje. Kino Art nabízí alternativu ve formě „Moje kino LIVE“. Zakoupíte si pár minut před promítáním vstupenku a můžete si užít kino doma. Spolu s filmem se otvírá chat s ostatními účastníky, kde je možnost diskutovat o filmu před a po představení.
Níže přikládám v odkaze fotografii kinosálu, která je pro vás volně k použití. Vytiskněte, vystřihněte a nalepte si fotografii kinosálu kolem své obrazovky. Není to ideální, ale možná vám to pocitově naladí atmosféru kina o něco více. Pozvěte své přátele, zakupte brambůrky a užijte si váš vysněný film.
Zde můžete pokračovat ve čtení rozhovoru s ředitelem kina Art – Milanem Šimánkem.
